Objektivní a subjektivní poznání krásy v díle Tomáše Akvinského
Abstrakt
Tato práce se zabývá objektivním a subjektivním poznáním krásy u scholastického filosofa Tomáše Akvinského. Vzhledem k tomu, že "krása" ve středověku nebyla hlavním tématem teologie a filosofie, představují úvodní kapitoly historické prameny a zdroje krásy, z kterých sv. Tomáš čerpal. Z definice krásy víme, že krása patří ke kognitivní mohutnosti, proto navazující kapitoly představují činnost smyslů a rozumu, kterými krásu poznáváme. (Pulchrum autem respicit vim cognoscitivam). Z této poznávací činnosti vyplývají objektivní charakteristické vlastnosti krásy, tj.: a) úplnost; b) proporce; c) jas.) Předposlední kapitola zdůvodňuje význam poznání objektivní a subjektivní krásy, z které nám plyne prožitek (delectatio et amor). Dochází-li v rozumu k vyhodnocování poznatků a principům týkajících se krásy, je nutně přítomný přesah poznání, jakým je věda. V závěrečné kapitole se věnujeme zajímavé otázce moderní vědy estetiky: "Zda je krása, tak jak o ní psal Tomáš Akvinský, specifickou distinktní transcendentálií, nebo pouze implicitní transcendentálií iniciovanou filosofy 20. století?" Práce se snaží ukázat význam studií středověké filosofie při formování témat jakým je krása a umění.