Melancholická krása. Zobrazení ženy v českém výtvarném a literárním umění přelomu 19. a 20. století.
Abstrakt
Mezi dobově velmi produktivní reprezentace českého umění přelomu 19. a 20. století
patřilo zvláštní zobrazení ženské postavy. Jeho pojetí reprezentovala zejména figurální
malba V. Hynaise, J. Preislera, M. Švabinského ad., v níž byly ženy tematizovány jako
nositelky moderních psychologických projevů (zvýšená citovost, melancholie, deprese)
a specifických motivů (pohádkovost, splynutí ideální figury s krajinou). Výtvarné
umění přitom vykazuje zjevné paralely s dobovou literaturou, shodné zobrazení ženy se
uplatnilo zejména v populárním žánru pohádkového dramatu (např. J. Zeyer - Radúz a
Mahulena, J. Kvapil - Princezna Pampeliška). Bakalářská práce vychází z komparace
výtvarného a literárního materiálu a hledá paralely i rozdíly v jednotlivých uměleckých
oborech i mezi uvedenými literárními texty.