Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732-1914)
Abstrakt
Disertační práce Nemoci, smrt a pohřby v životních strategiích Schwarzenbergů (1732?
1914) se zabývá posledními nemocemi, smrtí, pohřebním rituálem a pohřebišti
v životních strategiích představitelů vysoké šlechty v dlouhém časovém období mezi
barokní dobou a počátkem 20. století. Jako modelový příklad byl vybrán knížecí rod
ze Schwarzenbergu. Úvodní část rozpravy se věnuje dobovému učeneckému diskursu
o smrti s důrazem na dějiny medicíny. Lidské umírání podléhalo zhruba od čtyřicátých
let 18. století stále více procesu medikalizace, který vyústil v prosazení reforem
pohřebnictví do praxe. Ty zcela nově definovaly vztah k umírajícímu a mrtvému tělu
a ovlivnily podobu pohřebního rituálu a umístění pohřebiště. Autor předkládané
disertace následně konfrontoval svět dobových norem se ?schwarzenberskou
zkušeností? se smrtí. Na základě studia pramenů z rodinných archivů schwarzenberské
primogenitury a sekundogenitury se pokusil vytvořit obraz o umírání, smrti a pohřbech
v prostředí vysoké šlechty a sledovat proměny či stagnace mentality a podoby životního
stylu vybrané rodiny prostřednictvím studia jejího přechodového rituálu smrti. Ten se
skládal z množství přísně zachovávaných kroků soukromé či veřejné povahy. Zatímco
rituál smrtelné postele náležel v občanské době stále více blízkým příbuzným, vystavení
těla, zádušní mše a především pohřební průvod se staly příležitostí k demonstraci
hodnot urozenosti a vyprávění rodinné historie navenek.