Umělecká koncepce Josefa Knapa v kontextu české meziválečné literatury
Abstrakt
Diplomová práce se zaměřuje na umělecký koncept spisovatele Josefa Knapa.
V úvodu práce je naznačena diferenciace názorových proudů mladé poválečné generace spisovatelů v rámci tzv. generačních seskupení (především Devětsil, Literární skupina) a porovnání názorových postojů Josefa Knapa. Jeho ideový model literární kultury založený na tradici, regionu, tematice venkova, se konstituoval proti avantgardnímu umění. Kapitola ?Východiska raných teoretických prací Josefa Knapa? podává přehled základních autorových
kritických kritérií, na základě kterých hodnotí soudobou literární tvorbu. Tato kapitola si všímá jejich souvislostí s uměleckými diskuzemi v české literatuře na přelomu 19. a 20. století, jejich zdrojů a také autorovy recepce socialistické poezie, tedy politických a ideových aspektů české meziválečné literatury. Další kapitola se týká pojmu ?ruralismus?, resp. ideově
pojatého venkovanství (?ideje selství?) a snaží se prozkoumat vztahy Knapova konceptu k ideovým inspiracím, na které sám autor ve svých studiích odkazoval. Jsou zde reflektovány i vztahy k dobovým diskuzím o ?regionalismu?, úloze tradice a postupné politizace uměleckých otázek. Na tomto základě je pak zkoumán vztah Knapovy koncepce k problematice pojmu ?ruralismus?. Závěrečná kapitola se pokouší analyzovat Knapovu publicistiku v agrárním tisku na pozadí kulturních událostí a polemik mezi pravicí a levicí.