Zobrazit minimální záznam

dc.contributor.authorPapoušek, Vladimírcze
dc.date.accessioned2021-03-04T17:53:10Z
dc.date.available2021-03-04T17:53:10Z
dc.date.issued2019cze
dc.identifier.issn2084-3011cze
dc.identifier.urihttps://dspace.jcu.cz/handle/123456789/725
dc.description.abstractHlavní tezí autora této studie je názor, že takto zkalená osobní paměť transformovaná do literárního textu není v žádném případě ztvárněním minulé reality individuální. Tzv. osobní paměť v literatuře je vždy soubor řečových aktů se zřejmým úmyslem vypravěče. Tuto tezi autor prokládal textem čtyř českých exilových autorů - Hostovského, Součkové, Barenyiho a Kundery.cze
dc.formatp. 209-226cze
dc.language.isoczecze
dc.publisherAdam Mickiewicz University, Institute of Slavonic Philologycze
dc.relation.ispartofPoznańskie Studia Slawistyczne, volume Neuveden, issue: 16cze
dc.subjectosobní paměťcze
dc.subjectřečnické aktycze
dc.subjectexilcze
dc.subjectmezinárodní aktycze
dc.subjectpersonal memoryeng
dc.subjectspeech actseng
dc.subjectexileeng
dc.subjectinternational actseng
dc.titleModus exprese osobní paměti v literárním textucze
dc.title.alternativeModus expression of personal memory in literary texteng
dc.typearticlecze
dc.identifier.obd43885800cze
dc.description.abstract-translatedThe main thesis of the author of this study is the opinion that so called personal memory transformed into the literary text is not in any case a representation of past reality of individual. So called personal memory in literature is always set of speech acts with evident intention of narrator. This thesis the author prooved on text of four czech exile authors - Hostovsky, Souckova, Barenyi and Kundera.eng
dc.peerreviewedyescze
dc.publicationstatuspostprintcze
dc.identifier.doi10.14746/pss.2019.16.12cze
dc.relation.publisherversionhttp://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.ojs-doi-10_14746_pss_2019_16_12/c/19547-19326.pdfcze


Soubory tohoto záznamu

Thumbnail

Tento záznam se objevuje v

Zobrazit minimální záznam