Faktory ovlivňující přístup ošetřujících v péči orientované na pacienta
Abstrakt
Předkládaná diplomová práce je členěna na část teoretickou a část empirickou. Úvodní část teoretické diplomové práce poskytuje krátké nahlédnutí do historického exkurzu péče zaměřené na pacienta a zabývá se současnými tendencemi oboru Ošetřovatelství. Teoretická část práce je dále členěna do tří klíčových oblastí, které determinují ošetřovatelskou péči. První jsou objektivní faktory, tj. systém péče o zdraví. Druhou oblastí poukazujeme na faktory spojené s přímým poskytováním ošetřovatelské péče. Třetí oblast je soustředěna na roli pacienta a jeho okolí. Empirická část přináší názory všeobecných sester na faktory, které dle jejich zkušeností ovlivňují přístup ošetřujících v péči orientované na pacienta.
Cíl práce: Cílem práce bylo zmapovat faktory ovlivňující péči orientovanou na pacienta ze strany ošetřujících i managementu z různých zdravotnických zařízení.Výzkumný soubor: Výzkumný soubor tvořilo 11 respondentek, všeobecných sester, ve věkovém rozmezí od 24 do 58 roků. Respondentky se lišily pracovním zařazením, stupněm vzdělání, specializací i místem zaměstnání. Jednalo se o 6 všeobecných sester (směnných sester), 4 staniční a 1 vrchní sestru. Určující pro velikost výzkumného souboru byla ochota ke spolupráci a saturace odpovědí.
Způsob dosažení cíle: Pro dosažení cíle práce byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu, k jehož výběru vedlo fenomenologické zaměření práce. Sběr dat se uskutečnil technikou polostrukturovaných rozhovorů. Takto získané poznatky byly dále kategorizovány a konfrontovány s literaturou tak, aby odpověděly na výzkumné otázky.
Výsledky: Z výzkumného šetření vyplývá, že ošetřovatelská péče je složitý fenomén. Jedním z mnoha důvodů jsou nová medicínsko-právní východiska, která jsou odklonem od paternalistického pojetí péče k právu pacienta na sebeurčení. Avšak princip solidarity, na kterém je systém péče o zdraví v ČR založen, určitý paternalismus naopak podmiňuje, což v některých případech negativně ovlivňuje vzájemný vztah pacienta a ošetřujícího personálu.
Sestry se shodovaly v chápání pojmu PCC, avšak jeho koncept znala pouze jedna respondentka. Možnost PCC realizovat je ztěžována širší škálou faktorů. Největší překážku viděly respondentky v nedostatku personálu a z toho plynoucího časového stresu. Neméně důležitým omezením se jevila i nadměrná administrativa, nenávaznost péče, ale i rutinní přístup některých ošetřujících. Hodnocení vzájemné spolupráce mezi sestrami u lůžka a sestrami ve vedoucích funkcích se lišily. Sestry, které pracují u lůžka, uváděly určitý problém ve spolupráci se svými nadřízenými a v nedostatečném ocenění jejich práce. U sester v managerské funkci jsou zjevné systémové překážky a nekoncepčnost. V otázce spolupráce s rodinou pacienta byla patrná rozdílnost názorů na míru spolupráce i nejistota, jak ji uskutečnit. Z výzkumného šetření dále vyplývá, že neustálé změny v koncepci vzdělávání sester nepřispívají k příznivému vyřešení dané problematiky. Samotná práce sestry se v nynější době často posouvá z aspektu povolání do role pouhého zaměstnání, jak uváděla část respondentek.
Závěr: Zjištěné problémy v systému zdravotní péče naznačují, že je to širší škála faktorů, které ovlivňují přístup ošetřujících k pacientovi. Multidimenzionální koncepce péče zaměřené na pacienta a příklady z našeho systému zdravotní péče ilustrují, jak mohou klinické, strukturální a interpersonální faktory společně ovlivňovat přístup ošetřujících. Koncept PCC má umožnit jakémukoli poskytovateli péče určovat způsoby, jak tuto péči lépe integrovat a jak motivovat ošetřující k její realizaci.