Vnímání supervize pracovníků sociálních služeb v závislosti na délce jejich praxe

Abstract

Diplomová práce se se zabývá tématem supervize, konkrétně jejím vnímáním pracovníky sociálních služeb v závislosti na délce jejich praxe. Supervizi mnozí vnímají jako prostředek odborného růstu zaměstnanců či jako prevenci syndromu vyhoření. Ať už však supervizi vnímáme jakkoliv, nelze jí odepřít významný vliv v oblasti pomáhajících profesí. Hlavním cílem praktické části této práce je popsat názory pracovníků sociálních služeb na supervizi, a to v závislosti na délce jejich praxe. Ke zjištění tohoto cíle byly stanoveny dvě výzkumné otázky. 1. Jak pracovníci sociálních služeb vnímají supervizi? 2. Jak se měnily názory pracovníků sociálních služeb na supervizi v průběhu jejich praxe? Pro dosažení cíle byla zvolena kvalitativní strategie, metoda dotazování. Rozhovory probíhaly neřízenou formou. Získaná data byla poté zpracována metodou vytváření trsů. Na základě získaných výsledků se domnívám, že cíl práce byl naplněn. Pracovníci sociálních služeb vnímají supervizi obecně velice pozitivně. Taktéž supervizi vnímají jako součást své profese. Negativněji je vnímána supervize v rámci studia střední či vysoké školy. Názory informantek na supervizi se však v průběhu praxe významně neměnily. Výsledky této diplomové práce mohou posloužit jako informační materiál pro zaměstnavatele, kteří jsou zodpovědní za zajišťování supervizí v organizacích sociálních služeb. Taktéž může tato diplomová práce posloužit jako zajímavost pro pracovníky sociálních služeb, kteří jsou se supervizí nespokojeni a mají k ní negativní postoj.