Koordinovaná rehabilitace z pohledu pacienta po poškození mozku a členů multidisciplinárního týmu

Abstract

Abstrakt Diplomová práce se zabývá fungováním koordinované rehabilitace a multidisciplinárního týmu v domácím prostředí u osob po získaném poškození mozku. Práce se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část popisuje historii a fungování koordinované rehabilitace a multidisciplinární spolupráce. Dále je tato část zaměřena na charakteristiku získaného poškození mozku. Ve výzkumné části byla použita metoda kvalitativní výzkumné strategie, technika polostrukturovaného rozhovoru. První část výzkumu byla zaměřena na rozhovory s klienty. Rozhovory probíhaly s klienty po poškození mozku a cévní mozkové příhodě po dosažení 3 měsíců od vstupu do projektu. Rozhovor byl realizován sociálními pracovníky a byl zaměřen na hodnocení péče multidisciplinárního týmu. Klienti hodnotili práci, čas, komunikaci a spolupráci jednotlivých odborníků spolupracujících na klientově zdravotním stavu a sociální situaci. V druhé části výzkumu byla použita metoda focus group, ohniskové skupiny, které se zúčastnilo 12 členů týmu. Cílem výzkumu bylo popsat, jak funguje multidisciplinární tým z pohledu pacienta po poškození mozku a členů multidisciplinárního týmu v rámci projektu GAJU. Projekt GAJU nese název: "Koordinovaná rehabilitace u pacientů s poškozením mozku (reg. č. GAJU 138/2016/S)". Základním kritériem výběru klientů bylo zachování komunikačních schopností tedy schopností účastnit se řízeného rozhovoru na základě dotazníku FIM a WHODAS 2. i doplňujících otázek k sociální oblasti i metodám a technikám fyzioterapie a ergoterapie. V souvislosti s cílem práce byly stanoveny výzkumné otázky a to konkrétně: Jak vnímají činnost multidisciplinárního týmu klienti zapojení do projektu GAJU a jak vnímají činnost multidisciplinárního týmu členové projektu GAJU, kteří realizují koordinovanou rehabilitaci v terénu. Po příchodu z nemocnice je pro pacienty nejdůležitější přítomnost rodiny. Klientům pomáhal multidisciplinární tým, který pravidelně dojížděl do domácího prostředí. Členy týmu tvořili fyzioterapeuti, ergoterapeuti, sociální pracovníci a lékaři. Vzhledem k časté docházce fyzioterapeuta ke klientovi, vnímají často pacienti tohoto odborníka jako stěžejního při rekonvalescenci. Neméně důležitý je i ergoterapeut, u kterého si chválí práce na jemné motorice či představení pomůcek. Sociálního pracovníka chápou spíše jako psychickou či informační podporu. Mezi pozitiva patří například dojíždění týmu do domácího prostředí, propojenost členů týmu či rozvoj klienta ze všech směrů podpory. Mezi negativy se objevuje například absence praxe některých členů týmu, ale i nevyhovující forma získávání dat pomocí dotazníků.