Pozitiva a negativa sociální práce u pacientů po poškození mozku z pohledu sociálního pracovníka

Abstract

Diplomová práce je zaměřena na sociální práci s osobami po poškození mozku a je součástí projektu GAJU s názvem "Koordinovaná rehabilitace u pacientů s poškozením mozku (reg. č. GAJU 138/2016/S)". Do této práce byli zapojeni sociální pracovníci a sociální pracovnice z Českobudějovicka, jejichž práce může zahrnovat i práci s osobami po poškození mozku. Do výzkumu byli tito pracovníci/pracovnice zařazeni z důvodu zmapování navazujících služeb po hospitalizaci osob po poškození mozku. Tyto organizace a informace o nich pak byly v rámci poradenství sdělovány pacientům, kteří byli zařazeni do projektu GAJU. Komplexní výsledky projektu budou zpracovány v rámci publikační činnosti. Diplomová práce je rozdělena do dvou částí. První teoretická část je zaměřena na základní popis poškození mozku, blíže jsem se věnovala cévní mozkové příhodě, dále je zde popsán koordinovaný rehabilitační tým, role sociálního pracovníka, dále je zde popsána zátěž, které sociální pracovník, jakožto osoba v pomáhající profesi může čelit a syndrom vyhoření, jakožto možný důsledek této zátěže. Ve výzkumné části bylo cílem zkoumání dle subjektivních výpovědí sociálních pracovníků, kteří působí v navazujících organizacích pro pacienty po poškození mozku v Českých Budějovicích zjistit, jaká vnímají pozitiva a negativa sociální práce u těchto pacientů, abychom si tak mohli komplexně představit obraz práce sociálního pracovníka s pacientem po poškození mozku. V souvislosti s cílem byly stanoveny výzkumné otázky: Jaká jsou dle subjektivního názoru sociálního pracovníka pozitiva a negativa sociální práce u pacienta po poškození mozku? Dále pak otázka: Co je příčinou pozitiv a negativ, které sociální pracovník při své práci vnímá? Byla použita kvalitativní výzkumná strategie, technika rozhovoru pomocí návodu u čtrnácti sociálních pracovníků z navazujících organizací, jejichž cílová skupina se zaměřuje i na osoby po poškození mozku. Data byla zpracovávána v programu Atlas.ti 7. Na základě analýzy dat byla zmapována pozitiva a negativa sociální práce u pacientů po poškození mozku, která dotazovaní pracovníci ve svých výpovědích uvedli, a z výsledků práce vyplynulo, že sociální pracovníci především tato negativa: Administrativa, která v důsledku legislativy stále narůstá a převažuje nad prací s klientem. Finance které se týkají jak financování služby, tak nedostatečných prostředků na odměny pro zaměstnance, či finanční náročnosti služeb pro klienty. Nedostatek kvalitního personálu, časová náročnost činností, která úzce souvisí s obsáhlou administrativou a s faktem, že sociální pracovník pracuje mnohdy i nad rámec svých pracovních povinností a kompetencí. Nespolupráce rodiny klienta nebo nedostatečný zájem rodiny o klienta. Legislativa, která se mnohdy dle výpovědí neslučuje s praxí, sociální pracovníci musí sledovat aktuální novelizace zákona a je to pro ně časově náročné a vyčerpávající. Absence navazujících organizací pro pacienty po poškození mozku, nedostatek kompetencí/pravomocí/informací sociálního pracovníka, nedostatečná motivace, a to nedostatečné finanční ohodnocení či chybějící benefity pro zaměstnance, tak konflikty s úřady, bariéry, které se vyskytují při práci sociálního pracovníka či nedostatečné prostředky. Z analýzy výsledků dále vyplynulo, že sociální pracovníci subjektivně vnímají při práci s pacienty po poškození mozku nejčastěji tato pozitiva: spokojenost klienta, pomoc lidem, pocit dobře odvedené práce, pozitivní zpětný vazba, práce "baví", pozitiva ve vztahu k pracovnímu prostředí. Z výsledků je patrné, že při práci sociálního pracovníka převládají pozitiva nad negativy, oproti tomu práci v multidisciplinárním týmu hodnotili sociální pracovníci jako pozitivní a pro klienta i tým prospěšnou. Výsledky dané práce slouží jako dílčí část pro sestavení komplexních výstupů koordinované rehabilitace u pacientů po poškození mozku z projetu GAJU. Výsledky z výzkumu se stanou součástí publikačních výstupů z výše zmíněného projektu.