Formování identity sociálních pracovníků v letech 1918-1938
Abstrakt
Sociální práce v období první Československé republiky představovala důležitou součást sociální politiky a fungovala jako represivní pomoc, na rozdíl od dnešního pojetí, kdy je sociální práce chápána jako aktivační a motivační pomoc klientovi. Tehdejší sociální práce, která byla synonymem pro sociální péči, byla zajišťována součinností veřejných a soukromých subjektů. Ve veřejnoprávní sféře se podařilo sjednotit zdravotní, sociální a výchovné prvky zemských a okresních péčí především v Čechách, čímž bylo dosaženo komplexního pojetí sociální práce. Československý stát na dobrovolníky spoléhal, finančně je podporoval a delegoval na ně řadu úkolů. Členitost a mnohostrannost rozsáhlé dobrovolné sociální práce přinášely státu četné výhody, bylo pomoženo mnohým chudým. Stinnou stránkou dobrovolných subjektů byla nedostatečnost v kompetencích, nevyhraněnost, nekoordinovanost a fluktuace sociálních pracovníků. Jednou z příčin naposledy popsaných jevů byla počáteční absence moderních zákonných předpisů. Základní kroky k tomu, aby sociální práce byla uznávanou profesí, učinily prvorepublikové sociální pracovnice, které vystavěly hodnotový a etický rámec profese, pojetí praxe a přičinily se o intenzivní mezinárodní spolupráci, jež se stala standardem.