Religiozita a prosociální chování u dětí mladšího školního věku
Abstrakt
Tato bakalářská práce se zabývá religiozitou, tedy zbožností, u dětí mladšího školního věku v souvislosti s projevy prosociálního chování. Hlavním cílem práce je popsat,
do jaké míry děti pocházející z nábožensky založených rodin vykazují vyšší míru prosociálního chování a také zda je toto chování pozorováno i jejich okolím, zejména třídními učiteli. Dílčím cílem je pak zjistit, zda děti samy sebe považují za věřící, případně, jak svou víru popisují. Teoretická část práce je věnovaná popisu vývojového období mladšího školního věku, definici a popisu pojmů "religiozita" a "prosociální chování" a seznámení s předešlými výzkumy na toto téma. Praktickou část tvoří dokumentace kvalitativně-kvantitativního výzkumu, popis jeho metodologie a prezentace získaných výsledků. Výzkumný soubor představují děti 5. třídy. Výzkum sestává
z nezaujatého pozorování dětí v přirozeném prostředí (školní třídě), hodnocení učitelem, z dotazníkové šetření a z polostrukturovaného rozhovoru s vybranými žáky. Provedený výzkum prokázal souvislost religiozity s prosociálním chováním. Ukázalo se, že děti s náboženským vyznání se považují za více prosociální než děti nevěřící, a zároveň byly jako prosociálnější hodnoceni při pozorování a hodnocení učitelem. Dále byl prokázán rozdíl v prosociálnosti mezi pohlavími a jednotlivými školami. V kvalitativní části byly zjištěny rozdíly ve vnímání víry mezi věřícími a nevěřícími dětmi. Pro věřící nabývá víra především emočního a sociálního rozměru. Nevěřící o víře hovořili především na kognitivní úrovni.