Složená adjektiva v době barokní a jejich vývoj v době národního obrození

Abstract

Tématem disertační práce jsou složená adjektiva, jejich vývoj a užívání během dvou historických období. Kompozice stojí v rámci českého jazyka na periferii slovotvorných postupů. Tento postup tvoření nových pojmenování se nejvíce rozšířil v době národního obrození, přičemž sloužil jako jeden z prostředků doplnění slovní zásoby. Autoři využívali především významovou naplněnost, ekonomičnost vyjádření i neobvyklost kompozit v textech odborných i uměleckých, prozaických i básnických. Kompozice se však začala více rozvíjet již v době barokní, kde kompozita byla využívána pro jejich sdělnou hodnotu a pro ozvláštnění textu. Základní klasifikace je převzata z monografie Česká kompozita diachronně Dušana Šlosara (1999), sekundárním textem je Tvoření slov skládáním Ivany Bozděchové (1994). Cílem práce je zachytit vývoj struktury tvoření složených adjektiv během těchto období, dále sleduje jejich výskyt, funkci a typy, jak se vyvíjely a měnily během doby barokní a doby národního obrození. Práce přispívá k analytickému zkoumání historického vývoje slovotvorné roviny jazyka, konkrétně kompozičního postupu.