Tolerance raka mramorovaného vůči zvýšené salinitě vody
Abstrakt
Východní Evropa zahrnuje významnou část areálu původních druhů raků rodu Astacus. Tato oblast byla po dlouhou dobu astakology přehlížena a považována za relativně bezpečnou z pohledu výskytu nepůvodních druhů raků. Nedávný objev dvou populací raka mramorovaného Procambarus fallax f. virginalis na Ukrajině tento pohled změnil. Rozvinutý obchod s nepůvodními raky na Ukrajině i v Rusku vyvolal obavy z možnosti jejich výskytu v této oblasti. Nepůvodní raci by mohli např. negativně narušit ekosystémy Azovského, Černého a Kaspického moře a jejich přítoků, které jsou obývány původními druhy. V této studii poskytujeme první pohled na toleranci raka mramorovaného vůči zvýšené salinitě vody. Provedli jsme 155-denní experiment s expozicí raků mramorovaných v pěti úrovních salinity (6, 9, 12, 15 a 18 ppt) a kontrole se sladkou vodou. Hodnocení přežití, růstu a reprodukce naznačuje, že rak mramorovaný má nižší toleranci vůči zvýšené salinitě než jiné druhy raků. Toto zjištění může omezit jejich invazivní potenciál v brakickém prostředích. Nicméně, jeho schopnost přežít po více než 90 dní ve skupině s 18 ppt naznačuje možnost postupné adaptace a následného šíření v brakickém prostředí. V budoucnu bude potřeba dalších studií, které objasní potenciál a míru negativního ovlivnění rakem mramorovaným vůči těmto ekosystémům.