Reciproční predace mezi nepůvodními raky a lososovitými rybami Kdo koho žere?

Abstract

Rak signální (Pacifastacus leniusculus) je významným invazním druhem v evropských vodách. Jeho tlak na vodní organismy je z literatury znám stejně jako přímý a nepřímý vliv na rybí obsádky. Cílem této práce bylo experimentální zhodnocení vlivu nepůvodního raka signálního jako predátora vůči lososovitým rybám v porovnání s původním rakem říčním (Astacus astacus) a zároveň významu juvenilních raků signálních jako kořisti pro lososovité ryby. Byly provedeny pokusy s jikrami a váčkovým plůdkem lipana podhorního (Thymallus thymallus) jakožto kořisti pro jedince obou druhů raků. V dalším experimentu byla jako kořist použita tohoroční ráčata raka signálního pro půlročka pstruha obecného (Salmo trutta). Z výsledků vyplývá, že v případě porovnání mezi dvěma druhy raků se prokázala větší potenciální hrozba raka signálního vůči jikrám lipana podhorního. Rozdíly mezi raky ale byly překvapivě malé a ve většině parametrů neprůkazné. V případě váčkového plůdku se statistická významnost mezi druhy neprokázala vůbec. Schopnosti obou druhů raků v těchto experimentech jsou tedy podobné, ne-li až srovnatelné. I přes to může být vliv populací původního a nepůvodního druhu raka v přírodě výrazně jiný. Rak signální totiž dokáže vytvářet mnohem hustší populace oproti raku říčnímu díky jeho rychlejšímu růstu a dospívání. Z výsledků pokusu s ráčaty je zřejmé, že pstruh obecný jako predátor nemá tak významný tlak na ráčata v porovnání s predací raků na jikry a váčkový plůdek lososovitých ryb. Tudíž tlak lososovitých ryb na juvenilní raky není tak výrazný jako vliv raků na jikry a váčkový plůdek ryb.