Mezidruhová kompetice spermií jeseterovitých ryb

Abstract

Jeseterovité ryby (řád Acipenseriformes) vykazují značnou náchylnost k mezidruhové hybridizaci. Vlivem antropogenních zásahů v povodí řek může docházet k překrytí doby a místa jejich přirozeného výtěru. Různé druhy jeseterů se pak snadněji zapojují do společné reprodukce, čímž se zvyšuje pravděpodobnost setkání heterospecifických gamet. V takovýchto případech mohou pro prevenci nepřirozené mezidruhové hybridizace hrát významnou roli prezygotické post-kopulační reprodukční bariéry zahrnující kompetici spermií a skrytou volbu samic. Cílem této práce bylo objasnit úlohu kompetice spermií a skryté volby samic při mezidruhové hybridizaci jesetera malého (Acipenser ruthenus) a jesetera sibiřského (Acipenser baerii). U vytvořených skupin byly sledovány hlavní reprodukční ukazatelé (oplozenost, líhnivost), které se mezi experimentálními a kontrolními skupinami výrazně nališily. Následovně byla u vzniklého potomstva provedena detailní analýza rodičovství pomocí mikrosatelitních a mitochondriálních DNA markerů. Po přiřazení otcovství bylo zjištěno, že spermie jesetera malého byly při kompetici spermií výrazně úspěšnější než spermie jesetera sibiřského, a to bez ohledu na druhový původ oplozovaných jiker. Celkový reprodukční úspěch samců jesetera malého byl 78,9 % a jesetera sibiřského 21,1 %. Naopak, pokud nebyly spermie v kompetici, vykazovaly oba druhy shodný reprodukční úspěch, a to jak při opození konspecifických, tak i heterospecifických jiker. V případě, kdy byly jikry obou studovaných druhů smíchány a osemeněny spermatem každého druhu zvlášť, se ukázalo, že jikry žádného ze studovaných druhů neměly tendenci přitahovat konspecifické spermie. Pravděpodobně tak neexistují žádné post-kopulační reprodukční bariéry na úrovni gamet, které by mezidruhé hybridizaci jesetera malého a jesetera sibiřského zabraňovaly.