Duchovní rozměr krajiny a její historie jako prostředek výchovy dětí ve školní družině
Abstrakt
Teoretická část práce se zabývá hledáním vztahu mezi duchovním rozměrem krajiny a duchovním rozměrem dítěte, vychází z poznatků psychologie se zaměřením na dítě mladšího školního věku, zaměřuje také na komunikaci a na chování dětí ve skupinách. Dále čerpá z poznatků pedagogiky volného času týkajících se zejména prostředí školní družiny, z pohledu spirituality práce hledá přesah člověka a přesah krajiny, jejich vzájemnou vztahovost a protínání, úžeji se zaměřuje na jednotlivé aspekty hodnot ve vztahu k transcendenci a na jejich promítání do krajiny kolem nás, které nám pomáhá pochopit nejen uspořádání a podoby krajiny v čase, ale i vnitřní krajiny duše. Pozornost práce se obrací ke krajině v srdci Přemyslovských Středních Čech.
Praktická část práce je tvořena dvěma činnostními náměty pro tvorbu ve školní družině, jejichž cílem je rozvíjení duchovního rozměru dítěte, jeho obohacení prostřednictvím prožitku a vlastní tvorby, rozvíjení sociálních kompetencí dětí a prevence psychosociálního selhávání prostřednictvím aktivit reflektovaných v žákovské skupině, které vychází ze společných návštěv kostelů, kapliček, křížů, smírčích a křížových kamenů, pramenů i studánek, zvonů, a z hledání hodnot ukrytých v nich i v nás samých. Praktická část práce klade důraz na tvořivost dítěte a hledá možné náměty k jejímu rozvoji při tvořivých činnostech ve školní družině.