Umírání v hospicové péči jakožto specifická podoba (ne)jednání.
Abstrakt
První část diplomové práce se věnuje umírání, přičemž v centru pozornosti je perspektiva umírajícího. Věnuje se také zásadním tématům jako je hospicová a paliativní péče. Na začátku této druhé části jsou vyjasněny klíčové pojmy jednání a nejednání. Na základě této analýzy se pokouším eticky vyhodnotit, v jakém smyslu je umírání z hlediska umírajícího jednáním a v jakém nejednáním a jaké možné morální postoje mohou umírající zaujmout v procesu umírání. Následně probíhá jednoduchá typologická analýza a hodnocení na základě inspirativní typologie německého filosofa Roberta Spaemanna. V poslední kapitole této práce jsou naznačeny některé souvislosti mezi umíráním a problémem smyslu života. Zásadní je zde odpověď na otázku, zda potřeba smyslu náleží všem lidem (tedy i umírajícím) a nakolik ovlivňuje morální postoj člověka jeho otázky po smyslu života.