Obraz člověka ve filosofii Friedricha Nietzscheho
Abstrakt
Nietzschovo dílo je kritikou dosavadního způsobu filozofování jako toho, co odvádí člověka od hlavních problémů. Je nutno zabývat se především lidským životem a z něho odvodit to, co jej určuje, co určuje svět. Lidský život je ovládán vůlí k moci, záleží ovšem na tom, zda si to člověk uvědomuje a zda se tímto uvědoměním řídí. Dosud se člověk řídil pouze iluzemi, které často považoval za pravdu. Vůle k moci předurčuje vývoj člověka k vyššímu stupni k nadčlověku. Nadčlověk je schopen realizovat onu vůli k moci, stává se bytostí zcela svobodnou, ovládající vše, co je v jeho dosahu i lidstvo. Nadčlověk se řídí vlastním prospěchem, vytváří si novou morálku, v níž platí, že dobré je to, co je užitečné pro život nadčlověka. Stávající lidstvo hledá ve své slabosti oporu ve víře v Boha. Teprve nadčlověk je schopen se této nadvlády zbavit, neboť pro něho je Bůh mrtev. Život je tím, co neustále vzniká a zaniká ve svých jednotlivých projevech. Chod světa je určen principem věčného návratu, který ovšem nadčlověk přijímá.