Rizikové chování z pohledu pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí

Abstract

Bakalářská práce se zabývá rizikovým chováním z pohledu pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit, s jakými podobami rizikového chování se pracovníci orgánu sociálně-právní ochrany dětí nejčastěji setkávají a zda pracovníci orgánu sociálně-právní ochrany dětí vnímají poruchy příjmu potravy jako rizikové chování. V souvislosti s těmito cíli jsem stanovila hypotézy takto: Pracovníci orgánu sociálně-právní ochrany dětí se setkávají se všemi devíti typy rizikového chování a poruchy příjmu potravy jsou pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí vnímány jako rizikové chování. Pro zpracování empirické části jsem zvolila kvantitativní výzkum, který probíhal pomocí dotazníkového šetření. Výzkumný soubor tvořilo čtrnáct sociálních pracovníků, konkrétně kurátorů pro děti a mládež působících na orgánu sociálně-právní ochrany dětí v Jihočeském kraji. Zjištěné výsledky ukazují, že se pracovníci orgánu sociálně-právní ochrany dětí u svých klientů nejčastěji setkávají se záškoláctvím, poté se šikanou, kyberšikanou, sexuálním rizikovým chováním a látkovými závislostmi. Z odpovědí je zřejmé, že rizikové chování se více vyskytuje v mimoškolním prostředí. Většina respondentů se přiklání k tomu, že primární prevence rizikového chování ve školství není dostačující. V souvislosti s druhým cílem, jež je zaměřený na poruchy příjmu potravy, uvedla většina dotázaných, že souhlasí se zařazením poruch příjmu potravy do rizikového chování. Za nejčastější stravovací poruchu, se kterou se setkávají, označili mentální anorexii. Dle jejich názoru není, v rámci prevence ve školách, na problematiku poruch příjmu potravy a rizika s nimi spojená brán dostatečný zřetel. U svých klientů, trpících onemocněním poruchou příjmu potravy, se nejčastěji snaží o spolupráci s jejich rodinami či je odkáží na příslušnou odbornou pomoc. Na základě těchto výsledků je třeba podotknout, že první hypotéza se s výsledky rozchází, kdežto druhá hypotéza je s nimi ve shodě. Výsledky výzkumu by mohly posloužit jako informační materiál pro pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Dále jako podklad pro pedagogy pracující s rizikovou skupinou žáků. Také by mohly být přínosné pro zlepšení spolupráce mezi školou a pracovníky OSPOD či mezi pedagogy při tvorbě minimálního preventivního programu.