Využití metod stanovení tělesného složení a energetické potřeby v práci nutričního terapeuta

Abstract

Práce s názvem "Využití metod stanovení energetické potřeby a tělesného složení v práci nutričního terapeuta" má za cíl přehledně a stručně představit jednotlivé metody a následně zhodnotit jejich klady i zápory pro běžnou praxi nutričního terapeuta. V porovnání jednotlivých metod nejde jen o výsledky, ale hlavně o jejich využití v praxi nutričního terapeuta.

Teoretická část práce je rozdělena na kapitolu o energetické potřebě i s metodami jejího určování a kapitolu o tělesném složení spolu s metodami jeho určování. Snažím se v nich dosáhnout největší možné aktuálnosti informací v rámci jednoduché struktury. Zabývá se především metodami, které jsou využity v praktické části práce. Nezabývá se podrobně složitými nedostupnými metodami, jejichž použití se omezuje na vědecké účely, jen popisuje jejich princip.

Praktická část je zpracována kvalitativní metodou. Výzkumný soubor tvoří 7 respondentů. Sběr dat je proveden formou dotazníkového šetření a záznamy z jednotlivých měření. Dále rozhovory s respondenty, ze kterých jsem zjišťovala míru náročnosti měření z jejich pohledu. Pro určování základní energetické potřeby byly provedeny následující metody: nepřímá kalorimetrie (QuarkRMR), bioimpedance (InBody230, Bodystat 1500), výpočet prediktivní rovnicí Harrise a Benedicta. Ke stanovení tělesného složení byly užity metody: bioimpedance (InBody230, Bodystat 1500), převodní tabulky dle Hronka (2013) podle kaliperem změřené kožní řasy nad vrcholem kyčelní kosti, Deurenbergova rovnice a užití páskové míry pro měření obvodu pasu. Zjišťováno bylo procentuální zastoupení tuku v organismu, jelikož dobře odráží celkovou kondici jedince a riziko kardiovaskulárních onemocnění. (Kutáč, 2009, Stránský a Ryšavá, 2014)

Výsledná analýza dat byla zpracována pomocí programu Excel. Snažím se zde co nejpřehledněji zhodnotit výsledky jednotlivých respondentů a porovnat mezi sebou výsledky různých metod. Dále graficky zobrazuji pomocí grafů a tabulek všechny odlišnosti a podobnosti mezi výsledky metod. Na konci zhodnocuji pohled respondentů na různé metody, jejich zájem o výsledky a naplnění případných očekávání. V závěru kapitol zhodnocuji výhodnost využití metod pro běžnou praxi nutričního terapeuta. U určení základní energetické potřeby byl největší rozdíl 472 kcal, přesto k určení celkové energetické potřeby považuji všechny metody použité v práci za dobré pro potřeby nutričního terapeuta. Hlavní je dlouhodobý vývoj tělesné hmotnosti osoby, který se musí pravidelně sledovat.

Při určování tělesného složení se objevily velké odlišnosti. Zabývala jsem se procentuálním zastoupením tuku v těle, největší rozdíl byl 15%. Mohl být zapříčiněn špatnou přípravou respondenta na měření. Přes rozdílné výsledky jednotlivých metod je dle mého názoru každá z nich užitečná v praxi nutričního terapeuta, protože při opakovaném užití stejné metody můžeme mapovat vývoj tělesného složení u zkoumané osoby.