Úroveň znalostí a použití sebeobrany zdravotnického záchranáře při napadení
Abstrakt
Současná doba přináší mnohá rizika pro zdravotnické záchranáře v podobě zvýšené agrese ze strany osob, se kterými přicházejí do styku. Stále častěji se pracovníci zdravotnické záchranné služby při výkonu povolání setkávají s verbálním i fyzickým napadáním ze strany pacientů a jejich blízkých. Stoupá četnost ošetřování osob intoxikovaných alkoholem, či jinými omamnými látkami, kteří mohou být pro ošetřující nebezpeční. Nastávají tedy situace, na které nejsou zdravotničtí záchranáři řádně vycvičeni, ani vybaveni.
V teoretické části práce se zabývám problematikou agrese v přednemocniční neodkladné péči, zejména pak jejími projevy, příčinami a druhy. Jelikož verbální agrese byla participanty označena za nejčastější, rozhodl jsem se věnovat část teoretické práce zásadám komunikace s agresivní osobou. Dále uvádím několik okrajových informací ohledně fyzické sebeobrany a pravidel šetrné sebeobrany. Jelikož zdravotničtí záchranáři nejsou dostatečně vybaveni pro případy fyzického napadení, zkoumám blíže tuto problematiku po stránce technické, fyzické i právní.
Data k výzkumné části práce získávám od zdravotnických záchranářů prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů. Zkoumám, jakým způsobem jednají v případě napadení. Orientačně zjišťuji, jakou mají zdravotničtí záchranáři úroveň znalostí sebeobrany a zda některé její techniky používají.
Výsledek mé práce poukazuje na skutečnost, že zdravotničtí záchranáři nejsou v technikách sebeobrany na úrovni, se kterou by se dokázali efektivně ubránit při vážnějším fyzickém napadení. Složka police české republiky, je pro posádky ZZS klíčová při řešení krizových situací. Výzkum prokázal, že nácviky sebeobrany se spoluprácí se složkou PČR, by většina zdravotnických záchranářů uvítala ideálně alespoň jednou ročně. Dle mého názoru, by mohla být ku prospěchu pro situace, které mohou v budoucnu nastat.