Pohybové aktivity jako primární prevence
Abstrakt
Disertační práce se zabývá problematikou pohybových aktivit v souvislosti s primární prevencí. Jedná se především o primární prevenci hromadně vyskytujících se neinfekčních onemocnění. Právě pohybové aktivity pozitivně ovlivňují zdravotní stav jedince a je důležité znát zásady, které mohou přispět k efektivitě ošetřovatelské intervence v oblasti pohybových aktivit. Zde má svoji úlohu model stádií připravenosti ke změně.
Cílem práce bylo zmapovat kvalitu a kvantitu pohybových aktivit u zdravé populace a její rozdíly spojené s pohlavím, dále s věkem, vzděláním a jako prostředek ovlivňující kvalitu zdravotního stavu. Na základě tohoto cíle byly stanoveny hypotézy, konkrétně: Muži a ženy se liší ve kvalitě pohybových aktivit. Muži a ženy se liší ve kvantitě pohybových aktivit. S přibývajícím věkem klesá kvantita pohybových aktivitu zdravé populace. Úroveň kvality pohybových aktivit se mění se stupněm dosaženého vzdělání. Úroveň kvantity pohybových aktivit se mění se stupněm dosaženého vzdělání. Dále byla položena výzkumná otázka, konkrétně: Jak přispívá pohybová aktivita k biopsychosociálním aspektům života? Výzkum v rámci disertační práce byl koncipován jako kvantitativně kvalitativní. Výběrový soubor kvantitativní části tvořilo 1122 respondentů, kteří dle stanovených sociodemografických ukazatelů tvořili reprezentativní soubor zdravé dospělé populace pro Českou republiku. Sběr dat proběhl formou dotazníkového šetření prostřednictvím standardizované krátké verze dotazníku IPAQ. Míra závislosti vybraných kategoriálních znaků byla stanovena na základě chí kvadrát testu. U ordinálních a kardinálních dat po ověření normality testem Shapiro-Wilk byly použity neparametrické testy Mann-Whitney, párový Wilcoxonův a Spearmanova neparametrická korelace. Kvalitativní výzkum probíhal prostřednictvím šestiměsíčního experimentu, kdy u výzkumné skupiny, (20 probandů), proběhla intervence v oblasti pohybových aktivit, zatímco kontrolní skupina, (34 probandů), žila běžným životem. Před, a po intervenci, byla u obou skupin měřena subjektivně vnímaná kvalita života vybranými otázkami
standardizovaného dotazníku WHOQOL 100 a tělesné složení pomocí bioelektrické impedance přístroje Bodystat 1500.
V rámci šetření bylo zjištěno, že muži i ženy stráví nejvíce času za den sezením. S tím velmi pravděpodobně souvisí i Body Mass Index, který u 1122 respondentů zastává průměrnou hodnotu 25,6 kg/m2, což je hodnota, která je zařazena do kategorie nadváhy. Bylo prokázáno, že muži jsou pohybově aktivnější, než ženy a preferují intenzivnější pohybové aktivity, což je plně v souladu s tvrzením dalších autorů. Zajímavé však je, že intenzitu a frekvenci pohybových aktivit ovlivňuje vzdělání. Obzvlášť vysokoškolsky vzdělání respondenti jsou pohybově aktivnější. Naopak s věkem, stejně jak uvádí další autoři, klesá intenzita i frekvence pohybových aktivit. V rámci disertační práce byly stanoveny čtyři cíle, které byly naplněny. Stejně tak bylo verifikováno všech pět stanovených hypotéz. Lze tedy tvrdit, že muži a ženy se liší v kvalitě i kvantitě pohybových aktivit. Také že s přibývajícím věkem klesá úroveň kvality i kvantity pohybových aktivit. A konečně je prokázáno, že kvalita a kvantita pohybových aktivit se mění i s úrovní dosaženého vzdělání. Pravidelně vykonávané pohybové aktivity přispívají ke zlepšení subjektivně vnímaných psychosociálních aspektů kvality života. Stejně tak pozitivně ovlivňují tělesné složení probandů. Právě ošetřovatelství, chápáno jako nezastupitelná a samostatná vědní disciplína, může zásadním způsobem přispět k rozvoji aktivního způsobu života nejen nemocných, ale i zdravých jedinců.