Prevence syndromu vyhoření u terénních sociálních pracovníků v Českých Budějovicích.
Abstrakt
Tato diplomová práce se zabývá prevencí syndromu vyhoření u terénních sociálních pracovníků v Českých Budějovicích. V současné době je syndromem vyhoření zasažen velký počet terénních sociálních pracovníků z důvodu náročnosti terénní sociální práce a častého řešení těžkých životních situací s klienty. Toto téma jsem si vybrala z toho důvodu, že je velmi aktuální. Chtěla jsem zároveň zjistit, zda terénní sociální pracovníci z Českých Budějovic trpí tímto jevem, případně, zda znají jeho prevenci.
Práce se skládá z praktické a teoretické části. Teoretická část zahrnuje šest hlavních kapitol. První kapitola charakterizuje pojem syndrom vyhoření, kam spadá akutní a chronický syndrom. Druhá kapitola zahrnuje příznaky syndromu vyhoření, tam zařazuji fyzické, emocionální, mentální vyčerpání a stres. Ve třetí kapitole se zabývám fázemi syndromu vyhoření, jež podrobněji popisuji. Čtvrtá kapitola je zaměřena na rizikové skupiny lidí, které nejčastěji syndrom vyhoření postihuje. Charakterizuji zde pojem osobnost a dále popisuji příznaky vyhoření v rámci osobnosti. V páté kapitole uvádím prevenci syndromu vyhoření. Popisuji zde základní metody a techniky prevence, kam patří sociální síť, preventivní opatření ze strany zaměstnance, ze strany zaměstnavatele a v neposlední řadě zde uvádím supervizi. V poslední šesté kapitole se zabývám terénní sociální prací v kontextu se zákonem o sociálních službách, základními principy, metodami a postupy terénní sociální práce. Zaměřuji se na rozdíl mezi terénní sociální prací a poskytovanými sociálními službami.
V praktické části uvádím dva cíle. Zjistit, zda se vyskytuje u terénních sociálních pracovníků v Českých Budějovicích syndrom vyhoření a dále pak jaké metody a techniky prevence používají terénní sociální pracovníci v Českých Budějovicích proti syndromu vyhoření.
Na základě stanovených cílů jsem si zvolila dvě výzkumné otázky, které vycházejí z cílů. Tyto výzkumné otázky se zabývají výskytem syndromu vyhoření u terénních sociálních pracovníků v Českých Budějovicích. Dále pak nejčastějšími využívanými metodami a technikami prevence u terénních sociálních pracovníků v Českých Budějovicích proti příznakům syndromu vyhoření.
K realizaci praktické části jsem použila kvalitativní metodologii výzkumu. Data byla získaná pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Výběrový soubor tvořilo 7 terénních sociálních pracovníků z Českých Budějovic. Využila jsem techniku záměrného výběru výzkumného vzorku.
Z výsledků šetření vyplynulo, že 4 terénní sociální pracovníci ze 7 se osobně setkali s příznaky syndromu vyhoření.
Nejčastější metody a techniky prevence syndromu vyhoření, které terénní sociální pracovníci využívají jsou, věnování se svým koníčkům, sociální podpora ze strany rodiny, přátel, kolegů, vedoucích organizace či supervizora. Dále pak snaha oddělit pracovní život od soukromého života a stanovit si pevné hranice práce, dostatečný odpočinek a samozřejmě supervize.
Má diplomová práce by mohla být přínosem pro širokou veřejnost. Může být přínosem pro sociální pracovníky, kteří se setkali s příznaky vyhoření a chtějí se o syndromu vyhoření dozvědět více informací. Taktéž i pro sociální pracovníky, kteří se nesetkali s vyhořením a chtějí znát možné metody a techniky prevence syndromu vyhoření.