Syndrom vyhoření u pracovníků oddělení nepojistných sociálních dávek Úřadu práce České republiky

Abstract

Diplomová práce se zabývá tématem syndrom vyhoření u pracovníků oddělení nepojistných sociálních dávek (ONSD) Úřadu práce ČR. V literatuře se setkáme s celou řadou definic syndromu vyhoření; některé z nich se orientují na stav emočního, mentálního a fyzického vyčerpání a jiné vnímají syndrom jak proces, který má určitý vývoj. Nicméně syndrom vyhoření představuje celý soubor příznaků, který se projevuje ztrátou elánu, radosti ze života a ztrátou energie. Úřad práce ČR plní úkoly v oblasti zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, ale především také zajišťuje administrativu, rozhoduje a také vyplácí nepojistné sociální dávky. Na Úřadu práce ČR zajišťují chod oddělení ONSD především referenti a sociální pracovníci, kteří jsou extrémně vystaveni nebezpečí syndromu vyhoření, protože jejich náplní práce je každodenní jednání s klienty, kteří mají ne jeden, ale více problémů, které nejsou schopni vlastními silami řešit, a od pracovníka čekají mnohdy více, než jim může poskytnout. Cílem diplomové práce je popsat problematiku syndromu vyhoření u pracovníků (sociálních pracovníků a referentů) ONSD Úřadu práce ČR. Dílčím cílem je zjistit, jestli pracovníci mají informace, jak syndromu vyhoření předcházet a zároveň porovnat rozdíl mezi pracovníky velkých a malých měst. Dalším dílčím cílem je zjistit, jestli se pracovníci subjektivně cítí vyčerpáni. S ohledem na tyto cíle byly stanoveny tři hypotézy: Pracovníci ONSD ve větších městech se cítí subjektivně více vyčerpáni než pracovníci v menších městech. Sociální pracovníci ONSD mají více informací o tom, jak předcházet syndromu vyhoření než referenti ONSD. Referenti ONSD se cítí subjektivně více vyčerpáni než sociální pracovníci ONSD. Dále byla zvolena výzkumná otázka: Jaké povědomí mají pracovníci ONSD Úřadu práce ČR o syndromu vyhoření? Pro potřeby výzkumu byla zvolena kvantitativní strategie, metoda dotazování v technice dotazníku. Výzkumný vzorek tvoří 148 pracovníků ONSD, kteří úplně a správně vyplnili dotazník. Jako doplňková technika byl použit kvalitativní sběr dat, metoda dotazování, technika polostrukturovaného rozhovoru, kdy z 249 pracovníků ONSD bylo prostým náhodným výběrem vylosováno 8 komunikačních partnerů, kteří tedy tvoří druhý výzkumný vzorek. Výsledky kvantitativního výzkumu jsou prezentovány popisnou statistikou pomocí grafů a tabulek. Stanovené hypotézy byly testovány statistickou metodou dobré shody, Chí-kvadrát test. Výsledky ukazují, že pracovníci ONSD ve větších městech se necítí více vyčerpáni než pracovníci ONSD v menších městech. Sociální pracovníci ONSD mají více informací o tom, jak předcházet syndromu vyhoření než referenti ONSD a referenti ONSD se necítí více vyčerpáni než sociální pracovníci ONSD. Pro fixaci dat kvalitativního výzkumu jsem zvolila ruční zápis. Analýzu kvalitativních dat jsem provedla metodou vytváření trsů, což znamená, že jsem vyhledávala ve výrocích osob všechny takové pasáže, které se týkají jednoho úzce ohraničeného okruhu. Z odpovědí komunikačních partnerů vyplynuly následující 3 trsy: informovanost o syndromu vyhoření, vnímání klientů a subjektivní pocity. Výsledky kvalitativní části výzkumu ukazují, že pracovníci ONSD sice mají znalosti o syndromu vyhoření, znají jeho příčiny a mají představu o prevenci. Nicméně tyto informace jsou většinou neúplné, někdy matoucí ve smyslu zaměření se na nepodstatné příčiny a pomíjení těch důležitých. Z jednotlivých odpovědí je také patrné, že většina komunikačních partnerů vnímá své klienty a práci s nimi jako přítěž, jako problém, práce je jim nepříjemná a nebaví je. Z výzkumu dále vyplývá, že Úřad práce ČR by měl organizovat cílené školení o prevenci před syndromem vyhoření právě s ohledem na pracovní pozici, kterou pracovník vykonává. Předpokládaný přínos práce pro praxi je poskytnutí studijního materiálu pro studenty Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a také jako informační materiál pro Úřad práce ČR.