Zvláštní případy hoření osob

Abstract

Ve světě, včetně České republiky, jsou evidovány případy požárů, kdy zjevně nedojde k tepelné destrukci těla obětí jako důsledku tepelných účinků požáru z vnějšího prostředí. Tyto požáry jsou vymezené svým rozsahem pouze na lidské tělo a bezprostřední okolí, mnohdy s celkovou rozsáhlou tepelnou destrukcí tkání do stádia jejich zuhelnatění. Problematika hoření lidské tkáně je popisována v zahraničních zdrojích, zejména populárně naučných, pojmem "Spontaneous Human Combustion". V České republice byl zaveden překladový ekvivalent "samovolné vzplanutí osob". Důvodem výběru zpracování daného tématu "Zvláštní případy hoření osob" je chybějící metodika pro šetření okolností příčin vzniku požáru, které provádějí příslušníci Hasičského záchranného sboru České republiky. Dalším důvodem jsou zavádějící informace, které jsou publikovány v populárně naučné literatuře a v jiných informačních zdrojích. Při řešení výzkumných otázek byla prvotně provedena rešerše dostupných odborných textů a konkrétních požárů. Na základě získaných informací byl navržen rozsah a podmínky výzkumného experimentu provedeného na vzorcích typově shodné živočišné tkáně, odpovídající svým složením tkáni lidské. Jedná se o živočišnou tkáň z prasete domácího, která byla jednotně upravena do podoby vzorku s podílem svalové, tukové a kostní tkáně, včetně kůže. Experiment byl realizován v akreditované laboratoři společnosti PAVÚS, a.s. požární zkušebně č. 1026 ve Veselí nad Lužnicí. Na jednotlivých zkušebních vzorcích byl sledován vliv různých druhů hořlavých látek na rozsah následného poškození živočišné tkáně. Byl posuzován vliv typicky vrstveného oblečení, hořlavé podložky a přikrývky. U jednotlivých pokusů byly odlišným způsobem nasimulovány podmínky odpovídající reálnému prostředí, kterými je člověk obklopen v běžném životě. Cílem diplomové práce bylo vyhodnocení možností vzniku a průběhu hoření živočišných tkání. Při výzkumu byla soustředěna pozornost na nalezení odpovědí na dvě výzkumné otázky, a to: a) může dojít k hoření živočišné tkáně?, b) jaké jsou mechanismy vzniku a průběhu hoření živočišné tkáně? Bylo zjištěno a potvrzeno, že hoření živočišné tkáně, včetně tkáně kostní, je při běžném požáru možné. Zásadní vliv na vznik a průběh hoření mají okolní hořlavé látky např. ve formě oblečení a současně přítomnost a vlastnosti hořlavého podkladu. Experiment ukázal na možnosti dalšího samovolného hoření tkání po dodání určitého množství počáteční energie hořením okolních látek. Samotný proces uplatňovaný při hoření živočišné tkáně je charakterizován převážně formou dlouhodobého žhnutí v řádech několika hodin, při kterém byla zaznamenána maximální teplota na povrchu vzorku 644,50 oC. Dále bylo experimentem zjištěno, že teploty dosahované při hoření živočišné tkáně nejsou v určité vzdálenosti schopné zapálení okolních hořlavých látek a materiálů. Dosažené výsledky diplomové práce umožňují stanovit základní pravidla pro příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky a orgány činné v trestním řízení, které lze v souvislosti s mimořádnými událostmi využít při zjišťování příčin vzniku těchto typů požárů osob