Úroveň právní ochrany zdravotnického záchranáře v praxi

Abstract

Členové výjezdových skupin Zdravotnické záchranné služby se stále častěji stávají oběťmi napadení ze strany pacienta, jeho blízkých příbuzných či náhodných kolemjdoucích. Řada z nich nekončí pouze verbální pohrůžkou či urážkou, ale i přímou fyzickou konfrontací, které se podepisují nejen na kvalitě poskytované přednemocniční neodkladné péče, ale i na fyzickém a psychickém stavu členů posádky. Na soudobá rizika hrozících útoků nejsou členové Zdravotnické záchranné služby dostatečně věcně připraveni, vybaveni a především právně ochráněni. Zdravotnická záchranná služba zaujímá specifické postavení vzhledem k pravomocem a povinnostem, tedy komplexně k úrovni právní ochrany v rámci naprosto stejnoměrného postavení, coby základní složky integrovaného záchranného systému. Teoretická část diplomové práce se zabývá současnou úrovní právní ochrany zdravotnického záchranáře v praxi. Prvopočátek práce stručně vymezuje a charakterizuje přednemocniční neodkladnou péči, která je předmětem každodenní činnosti Zdravotnické záchranné služby. Samotná analýza právních norem započala výčtem kompetencí zdravotnického záchranáře, dále pokračovala rozborem práv a povinností během poskytování přednemocniční neodkladné péče, nabízela ale i pohled na nedávné změny v právní ochraně či nastínění právní nerovnoměrnosti v Integrovaném záchranném systému. Předmětem práce se stalo i definování rizik terénní krizové práce a příčiny agrese vyvolávající útoky. Teoretickou část uzavřela kapitola věnující se následkům samotných útoků, které se podepisují na kvalitě přednemocniční neodkladné péče i na fyzickém a psychické stavu zdravotnických záchranářů. Úvod praktické části je věnován zpracovanému statistickému šetření. Pro ověření výzkumné otázky a splnění cíle diplomové práce bylo provedeno podpůrné statistické šetření za účelem zjištění četnosti počtu napadení zdravotnických záchranářů v jednotlivých krajských Zdravotnických záchranných službách v období od roku 2010 do 2014, tedy od novelizace trestního zákoníku, ve kterém došlo ke změně právní ochrany zdravotnických záchranářů. Cílem práce je posoudit právní ochranu zdravotnického záchranáře při poskytování přednemocniční neodkladné péče a navrhnout opatření ke zvýšení jeho ochrany. Zvolená výzkumná otázka zjišťuje, jaké prostředky lze použít ke zvýšení ochrany zdravotnického záchranáře. Pro zpracování praktické části práce bylo využito pilotního území Jihočeského kraje ke kvalitativní metodě sběru dat pomocí řízených rozhovorů a následné analýze dat. Sběr dat byl proveden prostřednictvím řízených rozhovorů a výběrový soubor byl tvořen 10-ti napadenými zdravotnickými záchranáři ve všech oblastních střediscích Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje v Českých Budějovicích, Českém Krumlově, Jindřichově Hradci, Písku, Prachaticích, Strakonicích a Táboře. K fixaci odpovědí respondentů byla použita metoda audiozáznamu. Následovala transkripce z audiozáznamu do písemné podoby. Sumarizací dat získaných z řízených rozhovorů byla provedena SWOT analýza na základě interního a externího porovnávání prostředí za účelem posouzení právní ochrany v praxi. Z procentuálního zastoupení jednotlivých oblastí zpracované SWOT analýzy byla pro potřeby práce zvolena WO strategie, která je zaměřena na odstranění slabých stránek za využití příležitostí. Z patrných výsledků úrovně právní ochrany, které mimo samotných výsledků dokládá i zhoršující se prognóza zpracovaného statistického šetření v praktické části práce, ze kterého je sledován opětovný nárůst útoků, byly v návaznosti navrženy prostředky směřující ke zvýšení právní ochrany zdravotnického záchranáře, které mají za cíl minimalizovat útoky na výjezdové posádky ZZS.