Odhad průměrné radiační zátěže při lékařském diagnostickém ozáření

Abstract

Diplomová práce na téma "Odhad radiační zátěže při lékařském diagnostickém ozáření" je rozdělena do dvou části. První se zabývá rozdílným měřením radiační zátěže u lékařského diagnostického ozáření. Druhá část je zaměřena na optimalizaci radiační zátěže při lékařském diagnostickém ozáření. S nárůstem kolektivní efektivní dávky v populaci je potřeba si uvědomit nutnost radiační ochrany při lékařském diagnostickém ozáření a přesnosti odhadování efektivní dávky, která je při jednotlivých vyšetření užívána. Na základě těchto odhadů je nutno stanovit pravidla v radiační ochraně a určitým způsobem získat kontrolu nad dávkou z ozáření a optimalizací lékařského diagnostického ozáření. V teoretické části práce jsou popsány druhy ionizujícího záření a jejich biologické účinky na organizmus. Na tuto část navazuje kapitola věnovaná radiační ochraně a existujícímu právnímu rámci České republiky vztahující se k oblasti využití ionizujícího záření, především zákon č. 18 /1997 Sb., o mírovém využití jaderné energie v platném znění a vyhláška č. 307 /2002 Sb., o radiační ochraně. Hovoří se zde také o jednotlivých principech ochrany před zářením. Dále jsou v teoretické části popsány veličiny a jednotky užívané v radiodiagnostice a nukleární medicíně. Tyto je třeba znát k následnému stanovení a odhadu množství absorbované dávky v lidském organizmu. Závěr teoretické části je věnován metodám užívaných k odhadu dávky z lékařského vyšetření a novým trendům v managementu ozáření jednotlivých pacientů. V práci byly stanoveny dvě výzkumné otázky, na které se hledá odpověď pomocí vlastního šetření. První výzkumná otázka sleduje, zda stávající způsob měření radiační zátěže je dostačující. Druhá výzkumná otázka se ptá po způsobech přístupu ke snižování dávek u pacientů vzhledem k naměřené efektivní dávce. Na základě takto položených výzkumných otázek byly stanovené základní cíle posoudit využití jednotlivých metod hodnocení dávek při lékařském ozáření, stanovit pravděpodobně nejpřesnější metodu pro odhad radiační zátěže a odvodit z naměřených hodnot pravděpodobnost vzniku stochastických účinků podmíněných zářením. Šetření bylo prováděno na dvou skupinách pacientů, kteří podstoupili skiagrafické vyšetření plic a vyšetření břicha na výpočetní tomografii. Šetření věnované skiagrafickému vyšetření plic se zabývalo ženami s podobnou tělesnou konstitucí. U těchto pacientek byly porovnané výsledky naměřené efektivní dávky a byl prezentován způsob měření a ovlivnění výsledné absorbované dávky v prsní žláze. Byl také demonstrován vztah jednotlivých projekcí na pravděpodobnosti vzniku rakoviny podmíněné zářením. Pro porovnání a stanovení nejpřesnější metody bylo u skupiny provedeno měření způsobem nejdostupnějším a nejvíce využívaným v klinické praxi. Programy PCXMC a ImPACT - CT představují nejužívanější metody v klinické praxi. Bylo použito standardizovaných hodnot a postupu z Věstníku ministerstva zdravotnictví pro radiační fyziku. Výsledné efektivní dávky byly pro stanovení správného postupu radiační ochrany porovnané s místními a národními diagnostickými referenčními úrovněmi. Druhá šetřená skupina pacientů podstoupila vyšetření břicha na výpočetním tomografu. Výsledné efektivní dávky těchto pacientů byly porovnané podle ICRP 60 a ICRP 103. Stejně jako u první skupiny zde byly porovnány dvě metody měření, a to ty nejdostupnější a nejvíce užívané v praxi. Pro odhad vzniku stochastických účinků podmíněných zářením bylo použito vhodného kalkulátoru. Pro skiagrafické vyšetření byl použit modul programu PCXMC, který slouží k odhadu pravděpodobnosti vzniku rakoviny podmíněné ozářením. Pro vyšetření na výpočetní tomografii byl použit program x -ray risk. Stejně tak jako u první skupiny byly výsledné hodnoty porovnané s místními a národními diagnostickými referenčními úrovněmi pro získání přehledu o postupech v radiační ochraně.