Informovanost romského obyvatelstva v oblasti stomatologické péče

Abstract

Diplomová práce je zaměřena na problematiku zubní péče u romských pacientů. Hlavními sledovanými oblastmi byla informovanost Romů v různých aspektech péče o zuby a ochota zubních lékařů romské pacienty ve svých ordinacích registrovat. Původně měl být pro tuto práci použit kvalitativní výzkum, ale předvýzkum ukázal, že kvantitativní výzkum formou dotazníkového šetření bude lepším řešením. Zubní lékaři z důvodu vytíženosti byli totiž ochotni vyplnit dotazníky, ale na rozhovory jim kvůli pracovnímu vytížení čas nezbýval. Dotazníky jsem nakonec zvolila i pro romské respondenty a díky nim získala informace od větší části populace, než by bylo v případě kvalitativního výzkumu. Dotazníky jsou vlastní konstrukce, zcela anonymní a byly předkládány pouze v tištěné podobě. Prvním cílem této práce bylo zjistit informovanost a ochotu romského obyvatelstva k preventivním zubním prohlídkám. Výsledky práce ukazují, že ochotu k absolvování preventivní prohlídky projevila nadpoloviční většina respondentů ve vzájemné shodě obou výzkumných souborů. Kladně odpovědělo 61 % dotazovaných registrovaných Romů a 57 % zubních lékařů odpovědělo, že Romové na preventivní prohlídky chodí. Komparativním vyhodnocením jsem zjistila, že informovanost registrovaných a neregistrovaných romských respondentů vykazuje disproporce s vyšším skóre úspěšnosti u registrovaných respondentů, kdy např. informace o úhradě výkonů zdravotní pojišťovnou má z registrovaných romských respondentů celých 70 % a z neregistrovaných jen 30 % respondentů. Druhým cílem bylo zjistit ochotu dotazovaných zubních lékařů Romy ve svých ordinacích registrovat. Předpokládala jsem, že převážná většina nepřijímá z kapacitních důvodů pacienty žádné. Proto jsem položila v dotazníku otázku: "Pokud byste ještě přijímal/a pacienty, přijal/a byste Roma?" 57 % dotázaných zubních lékařů uvedlo, že by Roma přijali. Za předpokladu spolupráce Roma a sociálního pracovníka ochota k přijetí do evidence zásadně roste a dosahuje hodnoty 84 %. Tento, celkem velký rozdíl, odpovídá negativním zkušenostem se spoluprací s Romy. To znamená, že pomoc sociálního pracovníka by mohla pozitivně ovlivnit vztahy i komunikaci mezi zubními lékaři a romskými pacienty. Problém v komunikaci však není pouze na straně Romů. Všichni zdravotničtí pracovníci by se měli povinně vzdělávat v problematice multikulturní výchovy. Pokud pochopí historické hodnoty a zvyky různých kultur, mohou se eliminovat kulturní bariéry, nesnášenlivost, předsudky a diskriminace, které jsou často, třeba i ve skryté formě, důvodem odmítnutí pacienta. V případě účinné komunikace a vybudování vzájemné důvěry mohou romští pacienti lépe pochopit pravidla, která zubní lékař vyžaduje a získat informace, které jsou důležité pro předcházení problémům s bolestí zubů, finančními výdaji a v neposlední řadě také s estetikou. Z výzkumu dále vyplynulo, že Romové (dle odpovědí dotazovaných zubních lékařů) zanedbávají zubní hygienu a péči o chrup u svých dětí. Zubní hygienu u romských pacientů označilo za nedostatečnou 54 % dotázaných zubních lékařů. Spokojeno s péčí u dětí je pouze 14 % z nich. Bylo by velmi vhodné využít v mateřských školách ve větším měřítku služeb zubních hygieniček, které mohou dětem pomoci osvojit si vhodné hygienické návyky a díky "domácím úkolům" zprostředkovat tyto informace i ostatním členům rodiny. Shrnutím možných řešení problémů zubní péče u Romů je tedy účinná komunikace mezi romským pacientem a zubním lékařem, která by byla možná realizovat povinným multikulturním vzděláváním všech zdravotnických pracovníků a spoluprací se sociálním pracovníkem jako mediátorem mezi nimi.