Sebeidentifikace sociálních pracovníků se svou profesí
Abstrakt
Bakalářská práce se zabývá sebeidentifikací sociálních pracovníků se svou profesí, tedy profesní identifikací.
V teoretické části jsem vymezila pomáhající profesi sociálního pracovníka a poté jsem navázala pojmy identifikace a sebeidentifikace. Zmínila jsem také typy pracovního zaměření, protože se v práci setkáváme s pojmem poslání. Dále jsem vymezila faktory, které by mohly mít vliv na identifikaci. Závěrem jsem zmínila potřeby a motivace, které jsou v procesu identifikace neopomenutelné.
Cílem práce bylo zjistit, jak se sociální pracovníci identifikují se svou profesí. Ve vztahu k cílové otázce jsem si stanovila tři výzkumné otázky.
Zaprvé jsem chtěla zjistit, zda se sociální pracovníci nějakým způsobem identifikují se svou profesí jestli ji berou jako své poslání. Druhá otázka směřovala k tomu, co má vliv na sebeidentifikaci. Zjišťovala jsem, jaký dopad mají vybrané faktory jako status profese, předpoklady (vlastnosti) pracovníka, etický kodex, role pracovníka, bezmoc pracovníka, rizika profese. Tyto faktory jsem odvodila z literatury Oldřicha Matouška (2001); jsou to neopomenutelné pojmy, které se pojí se sociální prací. Třetí otázkou jsem zjišťovala, do jaké míry jsou uspokojovány potřeby sociálních pracovníků.
Zvolila jsem si kvalitativní výzkum. Výzkumné šetření bylo prováděno formou narativních rozhovorů, kdy mi sociální pracovníci vyprávěli svůj příběh o výběru povolání až do současné praxe zda své zaměstnání berou jako poslání. Vyjadřovali se
k vybraným faktorům ovlivňujícím sebeidentifikaci a sdělili své potřeby v zaměstnání.
Výzkumný soubor byl tvořen sociálními pracovníky z organizací, které sídlí
v Jihočeském kraji. Kritériem byla praxe: musela být dlouhá minimálně pět let, protože jsem požadovala větší zkušenosti s touto profesí. Neohlížela jsem se na to, zda se s prací ztotožňují či nikoli. Zjištění přináší výzkum.
Celkem bylo uskutečněno deset narativních rozhovorů. Z nich byly zpracovány kazuistiky jako souhrnný protokol, který zanechává pouze důležité informace ve vztahu k výzkumu této práce (Hendl, 2005).
Výzkumné šetření bylo prováděno od poloviny dubna do konce června 2016.
Přínosem práce je snaha dostat do povědomí zaměstnavatelů, jaké vlivy pro jejich organizace mají spokojení pracovníci a jak důležité je uspokojování jejich potřeb, aby se se svou profesí identifikovali.
Po ukončení výzkumné části mohu konstatovat, že míra sebeidentifikace sociálních pracovníků je dána uspokojením individuálních potřeb jednotlivých pracovníků. Jsou-li dostatečně uspokojovány individuální potřeby, pak pracovník spíše přijme svou profesi jako součást své identity.