Porovnání jazykové vybavenosti ošetřujícího personálu na zdravotnických pracovištích v ČR, Německu a Rakousku
Abstrakt
Komunikace je jedním ze základních stavebních kamenů ošetřovatelství a bez kvalitní komunikace lze jen velmi obtížně poskytovat ošetřovatelskou péči na vysoké úrovni. Přitom jakákoliv z komunikačních bariér může znatelně ovlivnit celý výsledek komunikace. V dnešní době, kdy počet ošetřených a hospitalizovaných cizinců v České republice a okolních zemích narůstá téměř každým rokem a prakticky každý z nás se může během pobytu v zahraničí dostat do situace, kdy bude nucen vyhledat pomoc ve zdravotnickém zařízení, může být jednou z těchto komunikačních bariér mj. bariéra jazyková. Cílem výzkumného šetření bylo zmapovat a porovnat znalosti cizích jazyků u ošetřujícího personálu ve vybraných zdravotnických zařízeních v České republice, Německu a Rakousku. Dalším cílem bylo zjistit připravenost vybraných zdravotnických zařízení v České republice, Německu a Rakousku na komunikaci s cizincem. K dosažení potřebných dat pro zpracování bakalářské práce bylo použito dvou druhů výzkumu. Kvantitativní výzkumné šetření bylo prováděno formou nestandardizovaného anonymního dotazníku. Dotazníky byly statisticky zpracovány a graficky vyhodnoceny. Kvalitativní výzkumné šetření bylo realizováno prostřednictvím krátkého nestandardizovaného rozhovoru, přičemž hlavními tématy rozhovoru byly možnosti, které má ošetřující personál v daném zdravotnickém zařízení při komunikaci s pacientem cizincem, a možnosti dalšího jazykového vzdělávání personálu při vykonávání profese. Výzkumný soubor pro kvantitativní výzkumné šetření tvořily sestry z vybraných zdravotnických zařízení v České republice, Německu a Rakousku. Výzkum probíhal ve 2 zdravotnických zařízeních v každé z těchto zemí, celkem v 6 zdravotnických zařízeních. Od října do listopadu 2015 bylo rozdáno celkem 300 ks dotazníků, do každého z těchto 6 zdravotnických zařízení 50 ks, tzn. do každé z výše uvedených zemí 100 ks. Z celkového počtu rozdaných dotazníků se jich vrátilo 80 ks z České republiky (80 %), 55 ks z Německa (55 %) a 78 ks z Rakouska (78 %), přičemž po vyřazení neúplně či chybně vyplněných kusů bylo ke konečnému zpracování výzkumného šetření použito 72 ks dotazníků z České republiky (100 %), 50 ks dotazníků z Německa (100 %) a 67 ks dotazníků z Rakouska (100 %). Výzkumný soubor pro kvalitativní výzkumné šetření tvořily hlavní sestry, popř. vedoucí a ředitelé ošetřovatelské péče (Pflegeleiter/in, Pflegedirektor/in) v nemocnicích, kde probíhalo kvantitativní výzkumné šetření. Z výsledků výzkumných šetření vyplynulo, že mezi členy ošetřujícího personálu v jednotlivých zemích jsou skutečně rozdíly v ovládání cizího jazyka a že členové ošetřujícího personálu ve vybraných zdravotnických zařízeních v Německu a Rakousku jsou připraveni zejména na komunikaci s pacientem cizincem, který bude hovořit anglicky, v České republice na komunikaci s pacientem cizincem, který bude hovořit německy a dále v menší míře anglicky či rusky. Další část výzkumného šetření se zabývala připraveností vybraných zdravotnických zařízení na komunikaci s cizincem, přičemž z výsledků vyšlo najevo, že vybraná zdravotnická zařízení, ve kterých výzkumné šetření probíhalo, jsou s výjimkou jednoho připravena zabezpečit komunikaci s cizincem na úrovni umožňující kvalitní ošetření. Výsledky výzkumného šetření poukazují na fakt, že jazyková vybavenost ošetřujícího personálu je při komunikaci s pacientem cizincem sice velmi důležitá, nicméně ošetřující personál hovoří zpravidla jen běžně užívanými jazyky a v případě, že pacient cizinec bude hovořit jazykem, kterým hovoří jen několik členů personálu či dokonce žádný z nich, je nezbytné, aby daná nemocnice byla schopna zabezpečit komunikaci s cizincem na úrovni umožňující kvalitní ošetření.