Periradikulární terapie v Nemocnici Český Krumlov, a.s.
Abstrakt
Bolesti zad patří mezi jedny z nejčastějších problémů, které vedou k nutnosti navštívit lékaře. Vzhledem k tomu, že nejvíce postihují lidi v produktivním věku, je značný i jejich ekonomický a sociální význam.
V diagnostice bolestí zad se používají různé metody, postupuje se od jednodušších a levnějších ke složitějším. Základem je vyšetření nemocného, odběr anamnézy a klinické vyšetření. Léčba se liší podle druhu a časového průběhu onemocnění. Základní dělení onemocnění je na akutní (do 46 týdnů) a chronické (více než 3 měsíce). Další podle tzv. diagnostické triády na prosté bolesti zad, nervové kořenové bolesti a závažná onemocnění páteře.
V dalším textu se budu s ohledem na téma práce věnovat především nervovým kořenovým bolestem. Základem terapie by vždy měla být léčba aktivní, se zapojením fyzioterapeutické složky. Tato terapie je doplněna o léčbu medikamentózní, která zahrnuje podávání nesteroidních antirevmatik, analgetik a často i antidepresiv.
Pokud nemá konzervativní terapie dostatečný efekt, je možné využít některé z miniinvazivních metod. Mezi nimi jedna z nejoblíbenějších je periradikulární terapie pod CT kontrolou, které se bude věnovat tato práce. Periradikulární terapie byla poprvé popsána začátkem 70. let, v České republice se rozšířila od 90. let. Při periradikuloterapii je pod CT kontrolou zavedena jehla do meziobratlového otvoru přesně do oblasti míšního kořene postiženého nervu a tam je aplikována lytická směs (steroidy s lokálním anestetikem a malým množstvím neionické jodové KL). V posledních letech je na některých pracovištích tato směs nahrazována ozonem, který má podobné účinky. V době, kdy se PRT začala používat, byla aplikována v oblasti bederní páteře, v současné době se uplatňuje i v léčbě lézí v oblasti páteře krční.
Cílem práce je popsat anatomické poměry vyšetřované oblasti, fyziologický a patologický stav, hlavní indikace k periradikuloterapii a metodiku provedení včetně použitého instrumentária a farmak. Dále zpracovat časový vývoj použití této metody na radiodiagnostickém oddělení Nemocnice Český Krumlov, a.s. a analyzovat subjektivní přínos léčby pro pacienty.
K dosažení cílů jsem provedla analýzu a následné zpracování dat, týkajících se provedených periradikuloterapií v Nemocnici Český Krumlov, a.s. od roku 2010, kdy zde byla tato metoda zavedena. Zpracovala jsem dotazníkové šetření 40 náhodně vybraných pacientů a získaná data upravila do přehledů, které ukazují subjektivní vnímání pacientů na provedenou periradikuloterapii.
Z výsledků práce vyplývá, že počet provedených periradikuloterapií v Nemocnici Český Krumlov, a.s. postupně stoupá od roku 2010 do roku 2015 byl zaznamenán nárůst o 1/3 výkonů. Mezi ošetřenými pacienty mírně převažují ženy celkově bylo v uvedeném období mezi ošetřenými pacienty 53 % žen. Nejčastější věkovou kategorií zastoupenou mezi pacienty byli lidé ve věku 50-59 let, tvořili 37 % všech ošetřených pacientů radiodiagnostického oddělení Nemocnice Český Krumlov, a.s. Při hodnocení počtu opakování provedených periradikuloterapií jsem zjistila, že většina pacientů podstupuje výkon jen jednou, maximálně dvakrát. Těch, kteří podstoupili PRT vícekrát, je jen 7 %.
Při zjišťování účinnosti léčby mezi 40 náhodně vybranými pacienty jsem došla k závěru, že většina pacientů hodnotí léčbu kladně a udává středně až dlouhodobou úlevu od bolestí. To odpovídá údajům uváděným v literatuře.
Závěrem lze říci, že periradikuloterapie přinesla posun v možnostech terapie vertebrogenních bolestí. Jedná se o metodu dostupnou, bezpečnou a levnou. Přestože je jen jednou částí celkové léčby a neumožňuje definitivní vyléčení, poskytuje úlevu od bolesti a dává možnost zahájit rehabilitaci, které dosud pacient mnohdy nebyl schopen. Periradikuloterapie je tak součástí léčby, která pomáhá zachovat či obnovit motivaci pacienta k uzdravení, což je nejdůležitější předpoklad úspěšné léčby.