Práva a povinnosti pacientů při poskytování zdravotních služeb

Abstract

V posledních letech se v odborných kruzích, ale také na veřejnosti stále častěji hovoří o právech a povinnostech pacientů týkajících se zdravotnictví. I když se informovanost nemocných stále zvyšuje, současná situace je neuspokojivá a vyžaduje kvalitativní změnu k lepšímu. Domnívám se, že každý by měl mít v této oblasti, alespoň základní znalosti, protože v případě, že se pacient ocitne v ordinaci lékaře, je důležité, aby znal svoje práva, ale také povinnosti, zejména z důvodu rovnocenného vztahu pacienta a lékaře. Právo a povinnost jsou párovým pojmem. Právu jednoho subjektu odpovídá povinnost jiného subjektu práva. Ve vztahu mezi lékařem a pacientem převažují práva pacienta. Jsou garantována mezinárodními úmluvami, ústavními zákony i zákony "obyčejnými", které ve své bakalářské práci zmiňuji. Jejich naplnění může být potom realizováno prostřednictvím odpovídajících povinností zdravotnických pracovníků nebo zdravotnických zařízení. Dlouho očekávaný zákon č.372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), kterým byl nahrazen zastaralý a mnohokrát novelizovaný zákon č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, byl předmětem velké pozornosti, ze strany odborné i laické veřejnosti. Tyto změny mají vést k větší spokojenosti pacientů a ke zvýšení kvality poskytované péče. Každá změna však může přinášet i řadu obtíží, zejména tehdy, pokud nemají pacienti dostatečné znalosti o nových právních předpisech. Znalost právní úpravy v této oblasti je předpokladem k tomu, aby pacient mohl svá práva uplatňovat a bránit se v případě, že dojde k jejich porušení. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části: teoretickou a praktickou. V teoretické části bakalářské práce se krátce zabývám historickým vývojem práv a povinností pacientů, vysvětluji stěžejní pojmy, které se týkají pacienta, zdravotní péče a medicínského práva. Dále v této práci uvádím důležité právní předpisy ve zdravotnictví, za zmínku jistě stojí Úmluva o lidských právech a biomedicíně a již výše zmiňovaný zákon č.372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Cílem bakalářské práce je shrnout právní úpravu a zjistit znalosti práv a povinností pacientů u laické veřejnosti. K dosažení výzkumného cíle jsem stanovila dvě hypotézy. První hypotéza zní: Pacienti s vysokoškolským vzděláním znají více práva a povinnosti pacientů než pacienti s nižším vzděláním. Druhá hypotéza zní: Ženy znají více práva a povinnosti než muži. Na základě získaných a statisticky vyhodnocených dat byly obě hypotézy potvrzeny. Výsledky výzkumu tedy prokazují, že pacienti s vysokoškolským vzděláním znají více práva a povinnosti pacientů než pacienti s nižším vzděláním a že ženy mají v těchto znalostech významnou převahu nad muži.