Stres v souvislosti s péčí o seniory.
Abstrakt
Tématem této bakalářské práce je péče o seniory a případný stres doprovázející pečovatelskou činnost. Úvodní kapitola teoretické části pojednává o tématu stárnutí a stáří. Následující kapitola se věnuje tématu pečovatelství a ošetřovatelství. Poskytuje náhled do historie těchto oborů, charakterizuje jejich význam a cíle, popisuje osobnost pečovatele/ošetřovatele a představuje holistický přístup v pečovatelství/ošetřovatelství. V dalších kapitolách se zabýváme stresem a syndromem vyhoření, jeho projevy, příčinami jeho vzniku a prevencí či případnou léčbou.
Důležitou část práce tvoří kapitola shrnující různé možnosti péče o seniory, popisuje jak různé formy zdravotní péče, tak i formy péče sociální. Jedna z podkapitol této kapitoly uvádí přehled zařízení péče pro seniory existujících v České republice. Poslední kapitola teoretické části spojuje téma péče o seniory s tématem stresu. Popisuje nejčastější stresory, které se v souvislosti s péčí o seniory objevují.
Ve výzkumné části práce jsou popsány cíle, metody a výsledky výzkumu, jehož cílem bylo zjistit, jak se osoby pečující o seniory cítí, zda se potýkají se stresem, co ho způsobuje a jak se s ním vyrovnávají. Je zde použita kvantitativní dotazníková metoda, přičemž jsou vytvořeny dva typy dotazníků jeden pro osoby pečující o seniory (své rodinné příslušníky) v přirozeném prostředí domácnosti, a druhý pro pracovníky pečující o seniory v odborných zařízeních.
Ve výzkumu bylo zjištěno, že pečovatelé "laici", pečující o svého rodinného příslušníka v domácnosti, jsou sice často vyčerpaní, ale nedomnívají se, že by podlehli syndromu vyhoření tzn., že péče pro ně není tak velkou zátěží, aby ji už nemohli nebo nechtěli dále vykonávat. Pozitivní je zjištění, že se tito lidé ve většině případů rozhodli pečovat o své blízké staršího věku čistě z vlastní vůle, ne z donucení vnějšími okolnostmi. Stresujícími faktory jsou podle výzkumu vyšší stupeň závislosti/nesamostatnosti seniora, dlouhotrvající péče (více než deset let), nepřizpůsobení domácnosti zdravotnímu stavu seniora a fakt, zda pečující pečuje úplně sám, či zda mu v péči někdo pomáhá (rodina, přátelé, odborná zařízení).
Na základě druhého typu dotazníku jsme dospěli k poněkud znepokojujícímu zjištění. Nejen, že se dvacet šest respondentů ze třiceti cítí po pracovním dni vyčerpáno, ale navíc se polovina z nich domnívá, že podlehli syndromu vyhoření (pociťují dlouhodobou vyčerpanost a únavu, nechuť k práci apod.). Jelikož se však téměř všichni respondenti domnívají, že jsou s jejich prací senioři, o které pečují, spokojení, domníváme se, že důvodem pro toto "vyhoření" bude sama náročnost péče, a případně také fakt, že jejich práce není dostatečně finančně ohodnocena. Na druhou stranu však musíme uvést, že i přesto, že se pracovníci odborných zařízení péče o seniory cítí vyčerpaní a "vyhoření", mají svou práci rádi.