Vliv obvyklé pokojové teploty na BMI, resp. prevalenci obezity vybraného vzorku populace
Abstrakt
Hlavním cílem diplomové práce je zjistit, zda BMI (Body Mass Index) u lidí souvisí s vnitřní pokojovou teplotou. Nižší pokojová teplota může totiž vést k aktivaci hnědé tukové tkáně (BAT Brown Adipose Tissue) a tím zvýšit energetický výdej. Protože te-pelný komfort je do jisté míry individuální, úkolem je zjistit, zda existuje závislost mezi BMI a frekvencí pociťovaného teplotního diskomfortu.
Výzkumu se zúčastnilo 202 respondentů ve věkovém rozmezí 3 - 27 let. Všichni byli změ-řeni a zváženi, teplotní návyky potom zaznamenali formou dotazníku. Podrobnějšímu sběru dat byla podrobena skupina VŠ studentů. K vyhodnocení dat byla použita PCA (Analýza hlavních komponent) a regresní analýza, pro stanovení vlivu pokojové teploty byly data jednotlivců vážena pomocí koeficientu tepelné izolace během noci.
Výsledky ukázaly, že s rostoucí noční průměrnou teplotou v ložnici roste i BMI, resp. percentilová BMI třída respondentů. Méně jasné jsou výsledky u věkových kategorií, kdy u nejmladší věkové kategorie závislost mezi BMI a pokojovou teplotou neexistuje, u dospívajících žen a dospělých mužů je průkazná, u dospívajících mužů a dospělých žen je závislost neprůkazná. Vyhodnocením 87 odpovědí na otázku týkající se frekvence subjektivního pocitu chladu adolescentů a dospělých jedinců se ukázalo, že čím častěji pociťovali ve svých obydlích chlad, tím nižší měli percentilovou třídu BMI i BMI v jednotlivých věkových skupinách.
Na základě těchto výsledků lze konstatovat, že pokojová teplota během spánku je další význačný faktor ovlivňující BMI a snížení teplot v domácnostech by mohlo vést ke snížení míry obezity populace.