Syndrom vyhoření u pedagogů volného času

Abstract

Práce se zabývá problematikou syndromu vyhoření v povolání pedagoga volného času. Teoretická část popisuje problematiku syndromu vyhoření, jeho historická východiska, příznaky a příčiny, protektivní faktory a preventivní techniky, které chrání jedince před rizikem syndromu vyhoření a způsoby zvládání. Část práce je věnována stresu obecně, jeho příznakům, příčinám a stresu psychosociálnímu, který má velkou souvislost se syndromem vyhoření. Závěr teoretické části je zaměřena na pochopení rozdílů a shod povolání učitele a pedagoga volného času, na jejich kompetence a požadavky a faktory, které v této profesi vyvolávají syndrom vyhoření. Praktická část se zaměřuje na zjištění, zda jsou pedagogové volného času ohroženi syndromem vyhoření stejně jako učitelé, a zda u nich vyhoření souvisí s délkou praxe, pohlavím a osobnostním chování typu A.