Nejsvětější Trojice jako základ totožnosti stvořených osob
Abstrakt
Podle svědectví Písma Bůh stvořil člověka, "aby byl naším obrazem podle naší podoby". Tato podobnost bývala spatřována v rozumové přirozenosti, již člověk vlastní. Nověji se ukazuje, že se člověk podobá Bohu spíše tím, že je osoba, že svou totožnost přijímá ve vztazích od druhých a zároveň druhým jejich totožnost zprostředkuje. Autorka představuje dějinný vývoj pojmu osoby a vybraná současná pojetí, která hodnotí ve světle osobního života Trojjediného Boha, jak je dosvědčen v Písmu a stále se sděluje v liturgickém slavení církve. Představuje také pojetí stvořené osobovosti, k nimž v tomto světle dospěla. Stvořené osoby jsou stvořeny, aby mohly přijímat Boží sebesdělování a aby se na Božím sebesdělování mohly také podílet. To mohou v závislosti na tom, který je pravým zjevitelem Boha, jako podíl na jeho zjevitelské činnosti. Tím, že svou závislost přijímají, stávají se schopnými jednat svobodně skrze sebe a naplnit úkol, který je jim svěřen tím, že jsou stvořeny.