Genetická variabilita a diferenciace eurasijských populací rákosníka obecného<i>(Acrocephalus scirpaceus)</i>
Abstrakt
Rákosník obecný je dálkový migrant hnízdící v rákosinách západní Palearktidy. Odlišné směry tahu, různá zimoviště a dva uznávané poddruhy naznačují možnost genetické diferenciace populací tohoto druhu napříč hnízdním areálem. S využitím fragmentační analýzy 10 polymorfních mikrosatelitových lokusů jsme studovali genetickou variabilitu 496 jedinců z 36 hnízdních lokalit. Párová porovnání ukázala signifikantní odlišnosti ve frekvenci alel a genotypů i fixačních indexů mezi populacemi z Blízkého Východu, Pyrenejského poloostrova, Finska a zbytkem studovaných populací. Celkový fixační index byl sice statisticky významný, ale velmi nízký (FST = 0,018). Analýza molekulární variance (AMOVA) ukázala, že 98 % variability frekvence alel lze přičíst na vrub rozdílům v rámci populací, kdežto rozdíly mezi populacemi přispívají celkové variabilitě pouhými 2 %. Komplexní analýza pomocí bayesovských shlukovacích procedur v programu STRUCTURE 2.2 nedetegovala významnou genetickou strukturu populací. Relativně nízké genetické rozrůznění studovaných populací naznačuje velký disperzní potenciál rákosníka obecného, kdy genový tok účinně zabraňuje diferenciaci populací bez ohledu na rozsáhlý hnízdní areál a vysokou tahovou konektivitu mezi hnízdišti a zimovišti.