Posouzení rizik jaderné elektrárny Temelín
Abstrakt
Historie mírového využívání jaderné energie je, přes veškerý důraz na bezpečnost provozu energetických zařízení, provázena řadou nehod, z nichž se některé nesmazatelně zapsaly do myslí široké veřejnosti a vedly tak ke změnám chápání pojmu jaderné bezpečnosti a přístupů k jejímu zajištění. Protože následky případných nehod na jaderných elektrárnách mají vždy závažné celospolečenské dopady, je žádoucí dokázat pojmenovat možná rizika, kvantifikovat pravděpodobnost jejich vzniku a tak získat možnost těmto rizikům efektivně a účinně předcházet. Hypotéza, kterou má tato práce potvrdit nebo vyvrátit, je, že metoda KARS je prakticky použitelná pro vyhodnocování bezpečnosti provozu jaderné elektrárny. Cílem práce je zhodnotit události a rizika spojená s provozem konkrétního jaderného zařízení metodou KARS a kriticky zhodnotit získané výsledky a použitou metodu. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část obsahuje základní faktografii potřebnou pro správné pochopení zvoleného postupu přípravy a zpracování dat pro metodu KARS a následnou interpretaci získaných výsledků. V této části práce je podán stručný přehled základních pojmů týkajících se jaderné bezpečnosti, kultury bezpečnosti a havarijní připravenosti, a to včetně jejich definic.
Pro vyhodnocení získaných výsledků je vhodné se seznámit se základními pojmy z oblasti vyhodnocování bezpečnosti JE, PSA a zátěžových testů. Samozřejmě je nutné popsat i samotnou metodu KARS a s ohledem na získané výsledky definovat pojem kvalita lidského výkonu. Vlastní zpracování analýzy rizik metodou KARS bylo provedeno v následujících krocích:
1. Sběr dat pro provedení analýzy rizik.
2. Zpracování získaných dat metodou KARS.
3. Interpretace získaných výsledků.
4. Porovnání získaných výsledků s dostupnými daty.
Jednotlivá rizika pro sestavení tabulky souvztažnosti rizik byla stanovena na základě analýzy činnosti jednotlivých členů havarijního štábu a technického podpůrného střediska a na základě řídící dokumentace pro jednotlivé funkce. V zásahových instrukcích jsou tato rizika buď přímo pojmenována, nebo jsou v nich stanoveny činnosti pro jejich zvládnutí. Následně byla tato rizika dále upřesněna dle provozní dokumentace používané pro řešení abnormálních a havarijních stavů a řešení těžkých havárií. Stanovení souvztažnosti jednotlivých rizik je poměrně subjektivní a vyžaduje značnou míru odborného vhledu do analyzované problematiky. Vlastní zpracování analýzy rizik bylo provedeno podle postupu stanoveného Ing. Štefanem Pacindou, Ph.D. V rámci interpretace získaných výsledků jsou stručně popsána jednotlivá rizika uvažovaná v této analýze. Mezi rizika s největší hodnotou koeficientu aktivity patří selhání lidského faktoru, zemětřesení, havárie letadla, teroristická hrozba, chyby v provozní a řídící dokumentaci a požár. Mezi rizika s největší hodnotou koeficientu pasivity patří selhání lidského faktoru, závažné poškození zdraví, ekologická havárie, výpadky komponent a zařízení, radiační havárie, porušení celistvosti jaderných materiálů a poruchy systému kontroly a řízení.
Na základě porovnání rizik uvažovaných v provedené analýze s riziky postulovanými v zátěžových testech lze usuzovat, že systém havarijní odezvy ETE byl připravován tak, aby byl schopen tato rizika zvládnout. Z výsledků provedené analýzy vyplynulo, že podstatným prvkem pro bezpečné provozování JE je kvalifikovaný, dobře vybraný a systematicky připravovaný personál. S ohledem na zkušenosti získané během vypracování této práce, jsem dospěl k závěru, že metoda KARS může mít jen velmi omezené uplatnění pro posuzování bezpečnosti jaderného zařízení.