Vývoj dentice v rentgenovém obraze
Abstrakt
Tématem bakalářské práce je porovnání kvality analogových a digitálních ortopantomogramů. Přesnost a čitelnost těchto rentgenových snímků je hodnocena pomocí stanovení dentálního věku na zubech v různých oblastech smíšené dentice u desetiletých dětí. Dále v práci analyzuji nejčastější chyby, ke kterým dochází při zhotovování ortopantomogramu. V teoretické části práce je podrobně popsána anatomie, vývoj chrupu a značení zubů. Dále se zabývám určováním dentálního věku u dospívajícího jedince a předkládám metody jeho určování. Dále jsou v teoretické části podrobně popsány rentgenové přístroje a techniky ve stomatologii. Snímkování dětí a jeho přípravě je v práci věnována samostatná část. V praktické části práce formuluji cíle a výzkumné otázky. Popisuji soubor a metodiku, kterou dále použiji ve výzkumu. Dentální věk je určován dle metody navržené Komínkem a Rozkovcovou v roce 1984. Tato metoda spočívá v rozčlenění vyvíjejícího se zubního zárodku 7 vývojových stádií odpovídajících určitému věkovému období jedince. Hodnotí se stálý chrup ve schématech a tabulkách rozdělený podle stádia vývoje a věku dítěte. Výzkum mé práce spočíval v hodnocení a porovnání dentálního věku u souboru 100 dětí se smíšenou denticí v kalendářním věku 10 let. Soubor obsahoval 50 náhodně vybraných analogových a 50 digitálních snímků. Dále se hodnotily a analyzovaly technické chyby na snímku a jejich příčiny vzniku. V práci jsou uvedené příklady vyhodnocení jak analogového snímku, tak digitálního snímku a jejich chyby, které posouzení vývoje dentice znemožňují. Je zcela jednoznačné, že digitální snímkování je přesnější a kvalitnější. Je tudíž překvapující, kolik chyb se na vybraných snímcích nalezlo. Analogové snímkování je z dnešního pohledu minulostí. Analogového snímkování vykazovalo časté nedostatky v kvalitě, jako je nedostatečné vyvolávání snímku způsobující na snímku artefakty, přesvícení, podsvícení, nedostatečné ustálení atd. Nevýhodou tohoto způsobu zpracování byly rovněž velké prostorové nároky na výrobu analogového snímku a nutnost skladování chemikálií a filmů. Ve výsledcích mé práce však paradoxně vyšlo v náhodném výběru snímků více chyb na digitálních snímcích než na analogových snímcích, což považuji za velice závažné, neboť technickými možnostmi vůbec nelze moderní digitální metody snímkování porovnávat s historickými. Z vyhodnocení přesnosti a čitelnosti výsledků určení dentálního věku dítěte je patrné, kolik snímků je hodnotitelných a kolik je nehodnotitelných. Na 20 náhodně vybraných digitálních a 20 analogových snímcích byla provedena analýza nejčastějších chyb ortopantomogramů. Pro analýzu chyb snímků byl vybrán frontální úsek chrupu, tedy oblast řezáků, kde nejvíce chyb bylo zapříčiněno nesprávným nastavením hlavy dítěte v rentgenovém přístroji. Na 20 analogových snímcích bylo 35 % dětí chybně umístěno v přístroji a na 20 digitálních snímků bylo 25 % dětí chybně umístěno v přístroji. Při porovnávání analogových a digitálních snímků nebyl zjištěn rozdíl v určování dentálního věku. V diskuzi je poukázáno na důležitost kvalitního zhotovení ortopantomogramu u dětí v období výměny chrupu a jsou komentovány nejčastější chyby. Na závěr byla shrnuta problematika vyhodnocení ortopantomogramu, kde bylo poukázáno na nejčastější nedostatky při snímkování dětí, které vedou k diagnostickým nepřesnostem, zejména na důležitost správného polohování dítěte při snímkování, čemuž se u 55 % dětských pacientů, jejichž snímky jsem hodnotila, nevěnovala patřičná pozornost. Tuto skutečnost považuji za velmi závažnou, neboť jde o invazivní vyšetření.