Význam arteterapie pro rozvoj osobnosti jedince s postižením zraku
Abstrakt
Bakalářská práce se zabývá významem arteterapie pro rozvoj osobnosti jedince s postižením zraku. Arteterapie patří mezi expresivní terapie. Cílem arteterapie je pomocí výtvarného umění změnit klientovo chování, myšlení a emoce. Základním diagnostickým prostředkem v arteterapii je kresba. Výhodou arteterapie je schopnost každého jedince se určitým způsobem výtvarně vyjadřovat. Arteterapie u osob zrakově postižených je primárně založena na způsobu práce, kterým se tito jedinci učí a zdokonalují výtvarně vyjadřovat.
Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou část. Teoretická část se skládá ze tří hlavních kapitol. První kapitola vymezuje jednotlivé kategorie osob se zrakovým postižením. V poslední části této kapitoly jsou popsány možnosti kompenzace zrakového postižení a stručné přehledy kompenzačních pomůcek pro uvedenou cílovou skupinu dle stupně postižení. Druhá kapitola popisuje specifika vývoje u vrozeného a získaného zrakového postižení. Zrakové postižení jedince výrazně limituje v oblasti kognitivní, motorické a sociální. Z tohoto důvodu jsou tyto oblasti popsány v jednotlivých podkapitolách. Poslední blok teoretické části se týká arteterapie. Je zde definován pojem arteterapie, její cíle, formy a základní rozdělení výtvarných metod podle stupně zrakového postižení.
Praktická část bakalářské práce obsahuje výzkumné cíle a výzkumné otázky. Ke sběru dat byl použit kvalitativní výzkum, který zahrnoval metody: analýzu dat, rozhovor pomocí návodu a zúčastněné pozorování. Výzkumného šetření se dobrovolně zúčastnili tři respondenti se zrakovým postižením žijící v Jižních Čechách.
Cílem práce je kvalitativním šetřením zjistit, jaký význam má arteterapie pro osoby s postižením zraku. Tento cíl je dále rozpracován ve dvou dílčích cílech. První dílčí cíl je stanoven takto: Zjistit přínos arteterapie pro rozvoj motoriky horních končetin a hmatové percepce v jednotlivých složkách v souvislosti se stupněm zrakového postižení. V rámci zúčastněného pozorování jsem sledovala tyto 3 oblasti: koordinaci rukou, opozici palce a práci horních končetin. Ze získaných poznatků šetřeného souboru vyplývá, že hlavní přínos arteterapie pro osoby se zrakovým postižením v pásmu nevidomosti spočívá v procvičování hmatového vnímání, hmatové paměti a získávání zkušeností s jinými povrchy materiálů. U osob slabozrakých je limitovaný zrak stále dominantním smyslem. Z tohoto důvodu má arteterapie menší vliv na hmatové vnímání, ale významně napomáhá k rozvoji zručnosti. Druhý dílčí cíl zní: Zjistit přínos arteterapie pro socializaci osob se zrakovým postižením. Pod pojmem socializace jsem sledovala tyto oblasti: komunikaci, sebehodnocení a pohled na kvalitu života.
Ze získaných poznatků šetřeného souboru bylo zřejmé, že velký přínos má arteterapie v oblasti komunikace. Samostatná tvorba a interpretace díla má vliv na rozvoj komunikace. V oblasti sebehodnocení se všichni z dotazovaných shodli v názoru, že zpočátku s výsledným artefaktem nebyli příliš spokojeni. V současnosti u sebe pozorují pokrok a zlepšování se ve tvorbě. Z hodnocení vlastních výtvorů respondentů lze usuzovat, jaký pohled zaujímají na kvalitu života. Ze získaných poznatků šetřeného vzorku vyplynulo, že jsou zde odlišné názory. Především se lišily názory u klientů s vrozenou nevidomostí, kteří jsou se svojí kvalitou života více méně spokojeni, a názorů klienta se získanou slabozrakostí.
Bakalářskou práci lze použít jako studijní materiál vzhledem k úzkému zaměření na oblast oftalmopedie. Dále ji lze využít jako informační zdroj pro odbornou veřejnost, která se věnuje oblasti oftalmopedie nebo jako podnět k rozšíření vzdělávací nabídky institucím, které se zabývají uvedenou cílovou skupinou.
Výsledky, které bakalářská práce přinesla, mohou sloužit jako návrh ke zpracování podmínek pro všestranný rozvoj smyslů u osob se slabozrakostí nebo jako námět k vypracování reálného využití Axmanovy techniky modelování v praxi.