Prevence pádu a ovlivnění kvality chůze u seniorů zvýšením aference z chodidla
Abstrakt
Tato bakalářská práce se zabývá vlivem aferentních informací přicházejících z chodidla na kvalitu chůze. Bipedální lokomoce je pohyb, který člověka provází už od prvního roku života. V dětství je známkou našeho postupného růstu a zrání nervové soustavy a ve stáří je to obdobné. Často je to právě chůze, která určuje schopnost seniora postarat se sám o sebe.
S přibývajícím věkem je fyziologické, že se chůze mění. Ať už je to v závislosti na onemocnění, která ve stáří často přecházejí do chronicity, nebo například patologickými vzorci pohybu, které už tělo nedokáže tak dobře kompenzovat. Zhoršená pohyblivost, která jde ruku v ruce s chůzí, s sebou nese riziko pádu. Pád je pro seniora jedním z nejzávažnějších úrazů a jeho následky mohou velice vážně ohrozit soběstačnost a mobilitu seniora. Riziko pádu se objevuje právě u starších lidí, kteří už nejsou schopni se rychle adaptovat na změny.
Chodidlo je významná část stabilizačního systému těla. Zprostředkovává nám první kontakt s podložkou a informuje nás o jejích vlastnostech. Tato informace je pak předávána do vyšších etáží centrální nervové soustavy, která pak lépe přizpůsobí pohyb určité podložce a povrchu. Množství aferentních informací závisí na mnoha faktorech. Nejvýznamnějším je obuv, která tlumí velké množství aferentních informací z chodidla a noha tak nemůže plnohodnotně plnit svou funkci sběrače informací.
V teoretické části práce jsem se zabývala změnami fyziologickými, sociálními a psychickými, kterými člověk prochází v procesu stárnutí. Dále jsem se zabývala pády, jejich příčinami, následky a především prevencí. Ve třetí kapitole jsem zpracovala téma chodidlo, jeho stavbu a nejčastější patologie. A v poslední části teorie jsem se zaměřila na chůzi, její vývoj, fáze, typy, a jak by měla ideálně vypadat.
Cílem této bakalářské práce bylo zmapovat účinek zvýšené aference z plosky chodidla na kvalitu chůze. Stimulace plosky probíhala po dobu tří měsíců formou měkkých technik a mobilizací kloubů nohy, otužováním nohy teplou a studenou vodou, kožní stimulací (probíráním se nohou v nádobě s luštěninami), nácvikem aktivní (malé)
nohy a nakonec trénováním celkové hybnosti a koordinace chodidla malováním nebo psaním nohou (tužka je mezi 1. a 2. prstem).
Dalším cílem je určit preventivní opatření proti pádu u jednotlivých seniorů. U tohoto cíle je nutné zaměřit se na slabé stránky jednotlivce a vyhodnotit jeho rizika pádu. Dlouhodobá terapie by měla být navrhnuta tak, aby byla pro seniora zvládnutelná s ohledem na jeho zdravotní stav a schopnosti.
V praktické části bakalářské práce byla použita kvalitativní forma výzkumu. Jako techniky získávání dat byla použita anamnéza, kineziologický rozbor, vyšetření chůze, jemné motoriky chodidla a vyšetření čití. Výzkumu se zúčastnili čtyři senioři, tři ženy a jeden muž ve věkovém rozmezí 70-80 let. Terapie probíhala každý týden po dobu tří měsíců, celkem absolvoval každý proband dvanáct terapií. Jedna terapie trvala cca 30 45 minut.
Z výsledků vyplývá, že se především zlepšila rovnováha ve stoji. Pacienti získali větší stabilitu, u dvou z nich při zkoušce Romberg III vymizely titubace a jejich výdrž při sólo stoji se zvětšila. U chůze došlo ke zlepšení, především v koordinaci. Svorně se u všech pacientů zlepšila jemná motorika chodidla. Při vstupním vyšetření se pouze jedné pacientce podařilo zvednout propisku oběma nohama, při výstupním se to podařilo všem.
Práce může být využita fyzioterapeuty a dalšími zdravotnickými pracovníky v domovech důchodců a podobných zařízeních. Dále může být využita ke zvýšení informovanosti o dané problematice rodinnými příslušníky seniorů jako prevence úrazů v domácím prostředí.