Jídelníček u dítěte s celiakií

Abstract

Cílem bakalářské práce s názvem Jídelníček u dítěte s celiakií je zmapování kvality dvoutýdenního jídelníčku u dětí s celiakií po stránce kvalitativní i kvantitativní. Především se jedná o sledování příjmu energie, bílkovin, tuků, sacharidů a v neposlední řadě také zhodnocení příjmu lepku. V teoretické části je vysvětlen pojem lepek a charakteristika onemocnění včetně jejích forem. Jsou zde popsány příznaky, diagnostika, komplikace a prevence tohoto onemocnění. Další kapitola vysvětluje co je to bezlepková dieta, které potraviny jsou bezlepkové nebo obsahují velmi male množství lepku a které jsou naopak nevhodné. Dále popisuje, jak je to s aditivy a se spornými potravinami. Praktická část bakalářské práce byla zpracována metodou kvalitativního výzkumu. Výzkumný soubor tvoří 7 respondentů. Respondenti zapisovali veškeré zkonzumované jídlo po dobu 14-ti dnů do záznamového archu. Výsledky byly zpracovány v programu Nutriservis Profesional a porovnány s doporučeným denním příjmem energie, bílkovin, tuků a sacharidů. Bylo také sledováno, jaký typ potravin respondenti upřednostňují a jaká je skladba jejich jídelníčku. Celkový denní příjem lepku u každého respondenta byl vyhodnocen v internetové Databázi bezlepkových výrobků. Sběr dat je doplněn o dotazník vyplněný rodiči obsahující odpovědi na otázku stravování ve školních zařízeních a o dostupnosti bezlepkových výrobků na trhu. Výsledky výzkumu jsou prezentovány formou tabulek, kde je uveden i doporučený příjem pro jednotlivé živiny u daného respondenta. Z výsledků vyplývá, že většina dětí má dvojnásobně zvýšený příjem energie oproti doporučením, pouze dva respondenti mají nepatrně snížený příjem. Také příjem sacharidů má pět respondentů dvojnásobně zvýšený. Příjem tuků je naopak snížený v některých případech dokonce i o polovinu doporučených hodnot. Doporučenou maximální hodnotu pro příjem lepku nedosahuje většina ani z poloviny. Dostupnost bezlepkových výrobků v prodejní síti je podle všech rodičů dobrá, ale nepříjemnou skutečností zůstává, že zařízení společného stravování většinou nenabízí možnost bezlepkového stravování. Pouze dva respondenti se pravidelně a jeden občas v takovýchto zařízeních stravují.