Účinnost preventivních programů v primární prevenci sexuálně přenosných chorob u studentů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity.
Abstrakt
Sex je přirozeným prostředkem reprodukce, ale zdaleka není praktikován pouze za tímto účelem. V posledních letech došlo k velkému uvolnění morálky a dnes bychom jen těžko našli mladého člověka s přesvědčením, že sex slouží pouze k reprodukci. Pohlavní život již není tabu a proto je třeba hovořit také o nežádoucích jevech, které jej doprovází. Jsou jimi nechtěné těhotenství a šíření sexuálně přenosných chorob. Sexuálně přenosná onemocnění představují závažný globální problém, nevyhýbající se ani naší společnosti. Největší rizikovou skupinu, z hlediska nákazy, představují mladí lidé, kteří při výběru trvalého partnera procházejí nejrůznějšími vztahy. K boji, proti sexuálně přenosným chorobám, slouží především primární prevence, která má význam právě u těch, kteří ještě nezačali sexuálně žít. Z tohoto důvodu je často realizována formou preventivních programů ve školských zařízeních. V teoretické části této práce byla zmapována současná situace sexuálně přenosných chorob v České republice. V praktické části práce bylo cílem získat přehled o účinnosti preventivních programů v primární prevenci sexuálně přenosných chorob u studentů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity. Za tímto účelem byly stanoveny čtyři hypotézy. První hypotéza zní: Mladí lidé získávají více informací o nebezpečí sexuálně přenosných chorob z médií a ze strany vrstevníků, než od školy a rodičů. Druhá hypotéza zní: Zkušenost s náhodným sexem má čtvrtina respondentů. Třetí hypotéza byla formulována takto: Ženy mají více znalostí o sexuálně přenosných chorobách než muži. A čtvrtá hypotéza zní: Ženy dodržují zásady bezpečného sexu spíše než muži. Ke sběru empirických dat byl použit kvantitativní výzkum, metoda dotazování, technika dotazník. Dotazník byl anonymní a měl elektronickou podobu. Výzkumný soubor byl tvořen studenty/studentkami prezenčních bakalářských oborů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, kteří svou věkovou strukturou spadají do nejvíce ohrožené skupiny nákazou sexuálně přenosnými chorobami. Výzkumu se zúčastnilo 531 respondentů. První, třetí a čtvrtá hypotéza nebyla na základě statistického testu potvrzena. Třetí hypotéza byla statisticky potvrzena. Z popisné statistiky je zřejmé, že mladí dospělí nemají dostatečné vědomosti o sexuálně přenosných chorobách a nemají obavy z jejich nákazy, což se také odráží v jejich chování. Preventivní programy primární prevence sexuálně přenosných chorob v České republice nejsou, dle dosažených výsledků a mého názoru, zcela dostatečné a nelze hovořit o jejich prokazatelné účinnosti. Lze ovšem říci, že poskytují alespoň určité povědomí o rizicích spojených s pohlavním životem. Dle mého názoru je třeba vytvořit přesnou podobu učebních osnov a začlenit sexuální výchovu do Rámcového vzdělávacího programu, jako samostatný předmět, jak ve školských zařízeních základních, tak i středních. Zapojit rodiče do procesu primární prevence, prostřednictvím zvyšování jejich informovanosti a schopností získané informace předávat. Dále je třeba propagovat bariérovou formu antikoncepce a zavést plošné preventivní programy v boji proti sexuálně přenosným chorobám.