Civilní nouzové plánování v České republice a jeho rozvoj a úloha v rámci Severoatlantické aliance

Abstract

Předkládaná diplomová práce se zabývá civilním nouzovým plánováním v České republice a jeho rozvojem a úlohou v rámci Severoatlantické aliance. Hlavní část práce v teoretické oblasti, je zaměřena na civilní nouzové plánování (CNP) na úrovni NATO a civilní nouzové plánování na úrovni České republiky. V prvním případě je práce zaměřena na vysvětlení konceptu civilního nouzového plánování, jeho vznik a vývoj v podmínkách Aliance. Je zde popsán průběh vývoje CNP, při změně strategických koncepcí NATO, změny priorit a zaměření CNP v důsledku změny politické situace. Důležité pro pochopení problematiky je vyobrazení úkolů, které CNP v rámci Aliance plní a rovněž Ministerská směrnice, coby hlavní dokument pro civilní nouzové plánování. Podrobně bylo popsáno pět základních úloh, které jsou aktuální již od platnosti první Ministerské směrnice a jejichž platnost přetrvává do dnešních dob. Nedílnou součástí CNP NATO bylo vyobrazení jeho organizační struktury, která je pro pochopení prakticky orientované části nezbytná. Druhá sekce hlavní části je orientovaná na civilní nouzové plánování v podmínkách České republiky. Na této úrovni je civilní nouzové plánování metodickým nástrojem k usměrňování havarijního a krizového plánování, kde zabezpečuje jejich soulad a zabraňuje duplicitě s obranným plánováním. Jsou zde charakterizovány oblasti, na které se CNP zaměřuje a vyobrazeno legislativní i institucionální zajištění. Hlavní část praktické oblasti je zaměřena na plnění hlavních úkolů jednotlivými gestory, kteří fungují v rámci čtyř základních plánovacích skupin. Pro co možná nejlepší přehled realizace úkolů Ministerské směrnice, byl zvolen následující postup: hlavní úkoly Ministerské směrnice a plnění těchto úkolů, bylo rozděleno na tři hlavní části, a to dle kategorií cílů Ministerské směrnice. Jednotlivé cíle jsou plněny v rámci čtyř plánovacích skupin. Plánovací skupiny jsou poté rozděleny do rezortů, které jsou v České republice jejich gestory. Výsledkem je přehledné vyobrazení, kde můžeme vidět hlavní úkoly jednotlivých ústředních orgánů státní správy, plnění těchto úkolů v rámci Aliance a jejich realizaci do podmínek České republiky. U každého úkolu je rovněž možné vidět, zda již byl splněn, či je stále rozpracován a jeho plnění se překlene do období další Ministerské, nyní už Politické, směrnice. V diskuzi je rozebrána problematika plnění jednotlivých úkolů, stejně jako důležitost finančního zajištění civilního nouzového plánování. Na závěr diskuze je kladen důraz na nezbytnost propojení národní a alianční úrovně. Ta je zajištěna přes stálé zástupce ve výboru CEPC a zástupce v jednotlivých plánovacích skupinách. Na příkladu několika členských zemí je ukázáno, jak funguje (i nefunguje) komunikace mezi zástupci v systému CNP na několika úrovních. V závěru práce je zhodnocena legislativní a institucionální provázanost CNP České republiky a Aliance. Na rozdíl od institucionální provázanosti, která je plně dostatečná, tomu tak není u provázanosti legislativní. V systému provázanosti je rovněž zdůrazněna důležitá úloha stálého zástupce CEPC a zástupců plánovacích skupin. Hlavní část závěru je věnována faktům vycházejícím z výsledků a diskuze práce, které vypovídají o naplnění cílů práce. Systém fungování civilního nouzového plánování České republiky byl shledán jako velice efektivní a to i ve srovnání s dlouholetými členy jakými jsou kupříkladu Velká Británie či Francie. Na druhou stranu i přes prokázanou kvalitu a efektivitu by bylo přínosné zanesení civilního nouzového plánování do právního řádu ČR, pro jeho ucelenou legislativní podobu. Tato změna by neměla ani takový vliv na pracovní činnost, jako spíše určitou politickou váhu. Na závěr je kladně zodpovězena výzkumná otázka, jež měla zhodnotit, zda současný stav fungování CNP v České republice pokrývá potřeby Severoatlantické aliance.