Vývoj právní úpravy nároku na invalidní důchod od roku 1996 do roku 2012
Abstrakt
Bakalářská práce se zabývá vývojem právní úpravy nároku na invalidní důchod od roku 1996 do roku 2012. Nová právní úprava, která začala platit 1. 1. 1996 zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nově definovala plnou a částečnou invaliditu. Byly zrušeny částečné invalidní důchody, vyžadující kromě zjištění dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu také konstatování podstatného poklesu výdělku, kdy v období tržní ekonomiky s relativně volným mzdovým vývojem se takovéto pojetí částečné invalidity stalo neudržitelným. Nově se zdravotní stav pojištěnce způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav začal hodnotit procentuálně podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., což mělo za následek odnímání invalidních důchodů, ale zároveň bylo na všechny občany nahlíženo stejně. V roce 2003 došlo k reformě správního soudnictví a vstoupil v platnost soudní řád správní. Přezkum rozhodnutí o žádosti o invalidní důchody formou opravného prostředku byl zrušen a rozhodnutí mohla být přezkoumávána jen na základě žaloby. Zároveň byl zřízen institut kasační stížnosti, jako mimořádný opravný prostředek.
Zákonem č. 155/1995 Sb. byla k 1. 1. 2010 přijata nová právní úprava invalidních důchodů. Byl úplně zrušen částečný a plný invalidní důchod, invalidní důchod byl rozdělen do třech stupňů. Dále bylo zavedeno tzv. námitkové řízení, které má funkci řádného opravného prostředku proti rozhodnutí ČSSZ. Teprve až po využití těchto námitek je možné si podat žalobu k soudu.
Cílem práce bylo zjistit, jaký dopad měla tato právní úprava účinná od 1. 1. 1996 a následná novelizace tohoto zákona v průběhu doby na počet opravných prostředků/žalob uplatněných pojištěnci před soudem. Byl zjištěn vysoký nárůst opravných prostředků s přijetím tohoto zákona v roce 1996 a naopak rapidní pokles žalob se zavedením námitkového řízení.