Modelové bydlení jako součást ucelené rehabilitace dětí s kombinovaným postižením

Abstract

ABSTRAKT Ve své diplomové práci se zabývám tématem: Modelové bydlení jako součást ucelené rehabilitace dětí s kombinovaným postižením. Modelové bydlení je zcela novým projektem, který zavedlo do komplexu svých služeb Dětské centrum ARPIDA v Českých Budějovicích (dále jen DC ARPIDA). Projekt probíhá již druhým rokem a jeho realizace je uskutečňována při druhém ročníku praktické školy DC ARPIDA v budově Modelového chráněného bydlení. Jde o projekt, který má za cíl naučit děti s tělesným a kombinovaným postižením předem definované modelové činnosti, které by měli zvýšit jejich funkční míru nezávislosti na druhé osobě a zvýšit míru jejich soběstačnosti v běžných a rozšířených denních aktivitách, které jsou spojené s bydlením. Modelové chráněné bydlení v DC ARPIDA je tedy určeno pro děti, navštěvující dvouletou praktickou školu v DC ARPIDA, kdy děti absolvují tříměsíční turnus modelového chráněného bydlení. Na jeho počátku prochází děti ergoterapeutickým hodnocením, které určuje jejich funkční míru nezávislosti a míru soběstačnosti. Po skončení modelového chráněného bydlení jsou děti opět hodnoceny, aby bylo zřejmé, zda se jejich výsledky zlepšily a zda jim absolvování turnusu v modelovém chráněném bydlení prospělo. Cílem mé diplomové práce bylo zjistit, zda modelové chráněné bydlení přispívá ke zvýšení soběstačnosti klienta a má tak veliký význam v uceleném systému rehabilitace, jak se na celý projekt dívají rodiče dětí, zda si přejí, aby se jejich děti tohoto projektu zúčastňovaly, zda podporují myšlenku samostatného bydlení a jak si přejí aby jejich děti žili v budoucnu. K ověření stanovených hypotéz jsem využila dotazníkového šetření a sekundární analýzu dat. Cílovou skupinu pro dotazníkové šetření tvořili rodiče dětí, které jsou uživateli služeb DC ARPIDA. Mým záměrem bylo zjistit, v jaké míře jsou informováni o možnostech integrace svých dětí do společnosti, jakým způsobem jsou schopni, či ochotni, se na ní podílet a jakou mají představu o tom, jakým způsobem bude jejich dítě v budoucnu žít. Integrace totiž není jen školní a ''prací'' odborníků a personálu školních zařízení, ale především rodiče, jsou článkem, které má v úspěšné integraci jejich dítěte nezastupitelné místo. Pro sekundární analýzu dat byly použity výsledky vstupních a výstupních ergoterapeutických hodnocení. Vzhledem k získaným údajům získaným ze sekundární analýzy dat, lze jednoznačně konstatovat, že modelové činnosti, kterým se děti během turnusu v modelovém chráněném bydlení věnují, přispívají ke zvýšení jejich funkční míry nezávislosti na druhé osobě a soběstačnosti v rozšířených aktivitách všedního dne. Z výsledků výzkumu tedy jednoznačně vyplynulo, že klientům turnus v modelovém chráněném bydlení prospívá, ve všech případech došlo ke zlepšení funkční míry nezávislosti na druhé osobě a ke zlepšení soběstačnosti ve sledovaných modelových činnostech, čímž se jednoznačně potvrdila stanovená východisková hypotéza.