Posouzení vlivu dojení dojicím automatem na vybrané parametry welfare dojnic
Abstrakt
Cílem diplomové práce bylo zjištění vlivu dojení automatickým dojícím systémem (AMS) na fyziologické potřeby dojnic do 30 minut po dojení. Etologické sledování zahrnovalo zjištění potřeby příjmu krmiva, příjmu vody a potřeby ulehnutí. V další části práce byla získávána data o užitkovosti dojnic a časové údaje o dojení (doba přípravy k dojení, délka dojení, doba návštěvy v boxu). Pro zjištění vlivu různých technologií na dojnice byly získané výsledky porovnány s údaji zjištěnými na farmě s konvenční technologií dojení (autotandemová dojírna).
Potřeba příjmu krmiva do 30 minut po dojení byla zjištěna ve stáji s AMS u
75,71 % dojnic, ve stáji s autotandemem u 84,37 % dojnic. Vyšší množství příjmu silážovaného krmiva po dojení přijímaly krávy dojené konvenčním způsobem.
Potřeba příjmu vody byla zjištěna ve stáji s AMS u 41,79 % krav a na farmě s autotandemem u 33,45 % dojnic. Vyšší množství vody po dojení přijímaly dojnice na farmě využívající k dojení dojícího robota.
Z hlediska potřeby příjmu krmiva i vody do 30 minut po dojení byly zjištěny u obou porovnávaných technologií prakticky shodné hodnoty, 28,23 % na farmě s AMS a 27,27 % na farmě s autotandemovou dojírnou. Z tohoto společného příjmu byl zjištěn dřívější příjem vody u zvířat na obou farmách z více než 80 % procent.
Procento krav, které po dojení pocítily potřebu ulehnutí, bylo zjištěno u obou technologií velice nízké. Na farmě s AMS 3,7 % a na farmě s autotandemem 5,8 %.
Na farmě, kde je využíván AMS, bylo možné vyhodnotit zjišťované fyziologické potřeby do 30 minut po dojení v rámci jednotlivých částí dne. Potřeba příjmu krmiva byla nejvyšší mezi 18. a 24. hodinou a naopak nejnižší v ranních a dopoledních hodinách. Potřeba příjmu vody po dojení byla nejvyšší v ranních a dopoledních hodinách (mezi 6. a 12. Hodinou) a nejnižší od 24 do 6 hodin. Potřeba ulehnutí po dojení byla nejvyšší mezi 24. a 6. hodinou a nejnižší mezi 12. a 18. hodinou.
Dojivost za jedno dojení byla zjištěna na farmě s AMS 12,89 kg, na farmě s autotandemem 13,35 kg. Průměrná denní dojivost byla na farmě s AMS 36,47 kg a na farmě s autotandemem 26,7 kg. Nižší dojivost za jedno dojení a naopak vyšší průměrná dojivost za den na farmě s AMS je (kromě jiných faktorů) způsobena vyšší četností dojení.
Doba přípravy k dojení byla u dojení AMS zjištěna 2:24 minut, u konvenčního dojení 2:02 minut.
Čas samotného dojení byl u obou technologií zjištěn přes 5 minut. Zjištěné časy v konvenčním dojení byly delší téměř o 30 vteřin (5:41).
Doba návštěvy dojícího boxu byla u technologie AMS zjištěna 7:07 minut, v konvenčním systému 8:16 minut.
Návštěvnost dojícího robota v průběhu dne dosahovala nejnižších hodnot mezi 16.-18. hodinou a mezi 4.-8. hodinou. Nárůst počtu dojení po 18. hodině lze spojit se zakrmením silážovaného krmiva v tuto dobu.
Při porovnání zkoumaných technologií nebyl zjištěn výraznější rozdíl ve fyziologických potřebách do 30 minut po dojení. Pro ověření těchto závěrů je důležité rozšíření počtu hodnocených podniků s konvenčními systémy dojení.