Speciální požadavky na canisterapeutického psa při jeho výcviku

Abstract

Bakalářská práce se zabývá výcvikem psa pro následné vykonání canisterapeutické zkoušky a zařazení psa do praxe. Pes již od samého počátku soužití s člověkem plnil různé funkce. S bližším poznáváním psa a navazováním kontaktu s člověkem se začala vyvíjet snaha o jeho využití jako terapeutického pomocníka. Pes tak začal plnit funkci pomocníka zdravotně hendikepovaným. S tím se začala zavádět jednotná metodika výcviku canisterapeutického psa. Základem výcviku je podrobit psa zátěžovým situacím, při kterých se má projevit jeho povaha a ochota spolupracovat jak se psovodem, tak s klientem. Bylo zkoumáno 7 plemen, 3 retrívři a 4 teriéři. Posuzovala se vhodnost plemene k vykonávání canisterapie. Konkrétně ochota spolupracovat s majitelem, reakce na ostatní psy, cizí osoby, zvláštní podněty a situace. Ze sledování vyplynulo, že teriéři mají v povaze zakódováno dominantní chování, které se odrazilo na jejich projevech při výcviku. Zajímavostí bylo, že i u jinak klidných plemen, jako jsou retrívři, se vyskytly známky agrese vůči ostatním psům. To mohlo být způsobeno tím, že tito psi jsou bez průkazu původu a tím pádem se dědila povaha, která by se jinak do chovu nedostala.